Češi v Tokiu po dvou utkáních: 1-1 a minus 14

Češi mají za sebou první dvě utkání na olympiádě, kam postoupili po dlouhých 41 letech. Pojďme se za nimi ohlédnout a rozebrat, proč mají svěřenci Ronena Ginzburga zatím bilanci 1-1 a skóre minus 14. Bude to stačit na postup do čtvrtfinále, když tým ještě čekají USA?

Na úvod musím zdůraznit, že samotný postup je pro české basketbalisty neuvěřitelným úspěchem. Vždyť osudí olympijské kvalifikace, v níž v každé šestičlenné skupině postoupil do Tokia jen jeden tým, bylo samo o sobě prošpikované kvalitou. 

Basketbaloví příznivci budou dlouho vzpomínat na památné semifinále s domácí Kanadou (která měla v kádru osm borců z NBA), v němž lvi nejprve ztratili zdánlivě dostačující náskok, aby jim v prodloužení Tomáš Satoranský vystřelil senzační postup. Finále s Řeckem pak už bylo “jasnou” záležitostí “Bandy č*ráků na výletě” (jak měli kluci pojmenovánu svou společnou whatsappovou konverzaci). 

České mužstvo přiletělo do Tokia oproti kvalifikaci s jednou změnou – a sice místo talentovaného Patricka Samoury vsadil kouč Ginzburg na zkušenost v podobě ostrostřelce Andorry Davida Jelínka. Basketbalovou veřejností se dlouhá léta, po něž izraelský lodivod Jelínka v reprezentaci opomíjel, šuškalo ledacos. Faktem je, že staré křivdy nejspíš zůstaly zapomenuty a David (zvláště při zranění kapitána Hrubana) může pomoci reprezentaci, což je z mého pohledu skvělé. 

Roztřesené vítězství

První duel lvy nasměroval do pozice výrazného favorita proti papírově nejslabšímu celku olympijského turnaje – Íránu. Experti však varovně vztyčovali prsty. Pozice vysokých favoritů (kurzově to představovalo cca 1,03 na výhru Čechů) nám totiž dlouhodobě nesedí a své mohla udělat také bezmála třítýdenní herní pauza. Češi se totiž rozhodli před odletem do Tokia neodehrát žádný přátelský zápas. 

První poločas souboje s Íránem však zastihl reprezentaci ve velké pohodě. Češi zhusta trestali íránské ztráty, lépe doskakovali i stříleli a vedení o 16 bodů možná ani plně neukazovalo rozdíl mezi oběma družstvy v prvních dvaceti minutách. V celém zápase se sice příliš nedařilo lídrovi Satoranskému (2/14 z pole a 6 bodů, ale také 8 doskoků a 8 asistencí), avšak zastoupili jej zejména Auda (16 bodů) se Schilbem (14 bodů). 

Když naši vedli po třech čtvrtinách o 21 bodů, začalo to vypadat nadějně i co se týká skóre. Jak známo, tím, že do play off postoupí dvě nejlepší mužstva ze třetích míst, bylo potřeba nad Íránem vyhrát co nejvyšším rozdílem. 

Ovšem závěrečná čtvrtina zastihla lvy v nedbalkách. Často v útoku přecházeli volné pozice, kupili laciné ztráty a dovolili Íránu vrátit se do zápasu. Nejednomu fandovi nároďáku nejspíš 70 sekund před koncem duelu zatrnulo po trojce soupeře na 76-80, avšak Blake Schilb definitivně uklidnil Čechy dlouhou dvojkou. 

Osm trojek za čtvrtinu

Výsledek 84-78 ovšem vnímám jako Pyrrhovo vítězství. Nic sice není ztraceno, ale bude potřeba výrazná pomoc favoritů skupiny C – Španělska a Slovinska. Ruku na srdce – Írán je tým, jejž měli Satoranský a spol. porazit alespoň o 12 a více bodů – vzhledem k průběhu i o víc. Opět se ukázalo (podobně jako s Kanadou a Uruguayí), že Češi nedokáží nalomeného protivníka tak říkajíc dorazit.

Ve druhém mači v základní skupině čekal reprezentaci o dva levely silnější kalibr v podobě Francouzů. Svěřenci trenéra Vincenta Colleta do něj navíc vstupovali se sobotním skalpem (83-76) Američanů a budili velký respekt. Experti se shodovali, že francouzská tvrdá obrana a fyzický basketbal s podkošovými věžemi Gobertem a Fallem nebude Čechům příliš vyhovovat. Jenže první čtvrtina ukázala, že se mýlili.

Částečně se štěstím, částečně správným výběrem střel a přesnýma rukama první periodu Češi ovládli 28-22. Nepamatuju si, kolikrát jsem zažil, že některý tým na takto vysoké (reprezentační, euroligové) úrovni trefil v jedné desetiminutovce OSM trojek (z devíti pokusů)! Klobouk dolů, pánové. 

Češi pocítili sílu Francie

Ve druhé periodě ovšem Francouzi ještě více přitáhli šrouby v defenzivě a vedle výtečné obrany vymezeného území se soustředili i na obranu perimetru a obrovský tlak na rozehrávače (nejčastěji Šiřinu se Satoranským). Krásným příkladem toho, jak velkého “majzla” na naše trojky si Francie dávala, je počet vystřelených dalekonosných pokusů za zbývajících třicet minut. Bylo jich osm, z nichž už se neujala ani jediná. Češi posléze i tak zakončili duel se výbornou trojkopalbou 8/17). Ovšem nepředbíhejme. 

Samostatnou kapitolou byl excelentní výkon Ondřeje Balvína. Český pivot si v soubojích pod oběma koši dělal co chtěl a doslova si “mazal na chleba” trojnásobného nejlepšího obránce NBA Rudyho Goberta. Balvín předvedl pestrou paletu zakončení, v níž nechyběly ani dvě úspěšné trojky (ze tří pokusů) a celkově zaznamenal 18 bodů, 8 doskoků, 3 bloky a 2 zisky za 27 minut ve hře. Bravo, Ondro – za mě nejlepší hráč našeho týmu. 

Francie však měla ve svém středu ostrostřelce Bostonu Evana Fourniera (16 bodů za poločas) s De Colem, kteří měrou vrchovatou využívali českých ztrát (11 za poločas) a zaknihovali obrat a vedení Francie 51-40. 

Lvům po změně stran na chvilku zablikala naděje na přiražení k soupeři, ten však veškeré dohady rázně utnul. Česku definitivně srazila vaz sekvence ve druhé polovině třetí čtvrtiny, jíž Francie ovládla šňůrou 13-4. Vedení o 21 už si zkušený celek kapitána Batuma pohlídal a galský kohout dokokrhal k triumfu 97-77. 

Obrana je základ

Zásadní rozdíl mezi oběma týmy tkvěl v obraně, protože ta francouzská – to byla doopravdy defenzivní romance. Lvi po prostřídání soupeře sice zkorigovali a vstřelili Francii o bod více, než USA, ovšem ve druhé a třetí části se prosazovali (kromě Balvína) jen s obrovským vypětím sil. Uvidíme, jak budou Čechy v konečném účtování mrzet neproměněné čtyři šestky v závěru – tedy pokud se naplní papírové předpoklady a lvi prohrají v sobotu s USA.

Druhý a očekávaný problém byl v šířce opěrné rotace Francie. Zatímco ta česká čítá více méně sedm až osm mužů, ta francouzská deset – jedenáct. Pěkně to ilustruje statistika bodů hráčů z lavičky (39-26). Zlepšit musí lvi kromě výše zmíněné obrany i doskok, kde prohráli 25-36.

Suma sumárum. Bilance 1-1 po dvou zápasech byla tak trochu očekávaná, leč skóre fanoušci i experti čekali možná více kolem “nuly”. Minus 14 je do minitabulky ještě hratelných, ale Ginzburgův tým nesmí prohrát nějak extra výrazně s USA. A to bude opravdu oříšek. A pak samozřejmě buďto Argentina, nebo Japonsko musí schytat ve zbývajících duelech vždy “příděly” aspoň o 10 bodů. Při pohledu na Dončičovo slovinské řádění je to ale možné.

Jsem ale optimista, že se štěstím stále můžeme postoupit dál. Rvi se jako lev!