Petr Benda: Recept na basketbalovou dlouhověkost

Osmatřicetiletý matador Petr Benda byl jednou z klíčových postav nymburského vítězství v Burse v rámci Ligy Mistrů. Pro náš web se zkušený pivot rozpovídal o poločasové “falešce” v Dijonu, X-faktoru Obasohanovi v Burse a eliminaci hloupých ztrát. Prozradil část návodu na svou basketbalovou dlouhověkost a nabídl případné konzultace začínajícím basketbalistům. Na závěr došlo i na jednu historku s “ukradeným” autem. Máte se na co těšit!

Petře, předně gratuluji ke včerejšímu vítězství. Pro nezaujatého diváka to musel být super basket, ale pro fanouška Nymburku naopak pořádné nervy. Začnu “prostředkem zápasu”: Jak si vysvětlujete onen výpadek z vedení 40-24 na dílčí skóre 50-59? A co vám říkal trenér Amiel při time-outu ve třetí desetiminutovce?

S těmi výpadky se pereme od začátku sezony. Málokdy se nám stane, že bychom ten zápas odehráli soustředění celých 40 minut. Zatím nás to naštěstí stálo výhru jen v Dijonu, ale tam se to vzhledem k okolnostem tak trochu dalo čekat. Proti Tofasu jsem si ve třetí čtvrtině říkal, aby se situace neopakovala.

Ale věřil jsem, že na rozdíl od předešlého týdne to jsme schopni zvrátit. Naše mentální a fyzická připravenost byla totiž na mnohem vyšší úrovni. Hlavní trenérova výtka při time-outech mířila na naše hloupé ztráty, kvůli nimž dal soupeř jednoduchých 10-12 bodů. Zároveň nás však motivoval: Když se těchto ztrát vyvarujeme, jsme daleko lepším týmem a Tofas porazíme. 

X-faktor Retin

Co vás tedy nakoplo v této fázi utkání, v níž jste byli psychicky dole? 

Je to jak jsem už říkal. Vážili jsme si více míče a zbytečně jsme neztráceli tím, že jsme se nepouštěli do nějakých nesmyslných akcí. Snažili jsme trpělivě plnit zápasový plán a nacvičené akce při hře pět na pět. 

A jak se vám posléze pozdával výkon spoluhráče Retina Obasohana, který v prodloužení de facto rozhodl? 

Už v první čtvrtině, jak Retin nastoupil, dal do své hry velké množství energie. Měl sice pár nevynucených chyb, avšak ve druhé půlce je eliminoval a zahrál fantasticky. Myslím, že byl X-faktor zápasu (zápas zakončil s 19 body 7 asistencemi, pozn. red.)

Petr Benda nastupuje k zápasu LM na palubovce Tofasu Bursa

Foto: David Šváb
Petr Benda nastupuje k zápasu LM na palubovce Tofasu Bursa

Vy osobně jste strávil na palubovce téměř 34 minut a stihl jste toho opravdu hodně (13b, 6d, 4a, 1z) – mimo jiné i tři trojky. Jak jste spokojen s výkonem, za nějž by se nemuseli stydět ani vaši o dekádu mladší spoluhráči?

Já jsem hlavně spokojený s výkonem týmu a jsem rád, že jsem mohl přispět jak body, tak doskoky. Není to individuální sport, je to o tom, jak tým dokáže spolu pracovat a spolupracovat. 

Poločasová faleška

Ještě se drobně vrátím k minulému duelu v Dijonu, kde jste nastoupili téměř bez tréninku a s novým rozehrávačem. Jaké to je hrát proti top francouzskému týmu tak říkajíc na “falešku”? 

(smích) První poločas jsme si to, myslím, užili. (zamyslí se) Pro nás by bylo samozřejmě lepší nastoupit po pauze proti týmu z NBL a rozehrát se. Bohužel to vyšlo na těžký zápas Ligy Mistrů. Snažili jsme se v Dijonu “schovat” úbytek fyzické kondice a taky citu pro míč. V první půlce jsme to jakž takž zvládali, byli jsme Dijonu docela vyrovnaným soupeřem. Po přestávce nás tou šňůrou zlomili a my neměli sílu na zvrat. 

Petr Benda se prosazuje zpod koše proti Tofasu

Foto: David Šváb
Petr Benda se prosazuje zpod koše proti Tofasu

Jak jste vy osobně prožíval koronavirovou pauzu a co vám dávalo sílu této těžké době?

Chytil jsem to taky, ale byl jsem bez teplot. Měl jsem trochu rýmu a kašel a malinko jsem ztratil čich, ale v podstatě to nebylo omezující. Snažil jsem se každý den něco dělat, chodil jsem si se svými syny zahrát na venkovní hřiště. Jenže dlouhodobě mě to nebaví, nejradši jsem v hale. Tréninky na venkovním hřišti jsou totiž z padesáti procent jiný sport. 

Nedá mi to, musím se zeptat, jaký je váš recept na basketbalovou dlouhověkost? Jak například regenerujete tělo po takto těžkém utkání? Potažmo jak pak vypadá váš běžný den, v němž Nymburk nehraje zápas?

Myslím, že “to”, jak se o tělo staráte, tak vám pak vaše tělo vrátí. Platí to na sto procent. Já jsem si to uvědomil trochu později, ale jsem rád, že jsem si to vůbec uvědomil. Dopřávám mu regeneraci – například každodenní protahování. Dále pak pokud je ten trénink (zápas) náročnější, jdu do studené vody, u níž mám vyzkoušeno, že mi pomáhá. Snažím se být na hřišti konkurenceschopný i v pozdějším sportovním věku. To znamená, že ten proces péče o tělo pro mě nekončí tím, když trenér pískne konec tréninku. Snažím se své tělo opečovávat kdykoli a kdekoli. 

Benda učitelem?

Přemýšlel jste o tom, co budete dělat, až jednou ukončíte profesionální kariéru? Uvidíme vás třeba jako trenéra, nebo vás práce kouče neláká?

Jako sportovec, jehož kariéra se pomalu chýlí ke konci, jsem samozřejmě přemýšlel, co dál. Pár nápadů v hlavě mám. Asi by mě bavilo učit (Petr Benda má vystudován obor Tělesná výchova a sport, pozn. red.). U trenéřiny si nejsem úplně jistý – myslím, že bych se na to nehodil. Necítil bych se v té pozici komfortně. Ale v basketbalovém prostředí a nějaké jiné pozici bych rád zůstal. Ale uvidíme. Zatím se to snažím neřešit dopodrobna, aby mě to zbytečně nerozptylovalo od výkonů. 

Sestřih kariérních milníků Petra Bendy

Co byste poradil popřípadě vzkázal mladým basketbalistům?

Hlavně dělejte, co vás baví. Je jedno, jestli to je basketbal, škola, nebo cokoliv jiného. Zní to jako klišé, ale je to jedna z nejdůležitějších věcí, aby se ten člověk (sportovec) mohl dál vyvíjet. Protože pokud jej to přestane bavit, většinou to končí špatně. A jestli má někdo konkrétní dotaz a žádost o radu, ať mi klidně napíše na Messengeru, já se mu určitě pokusím odpovědět.

Vzpomenete si na nějakou nedávnou humornou publikovatelnou historku z nymburské kabiny?

Těch je spousta. Od schovávání různých věcí, po vystěhování spoluhráčovy skříňky… Možná jednu starší publikovatelnou: Matějovi Svobodovi, který je teď ve Svitavách, před lety narostl moc hřebínek a začal nás trošku provokovat. Bez odplaty to ale nezůstalo, a tak jsme mu schovali během tréninku auto. Pak jsme mu nakukali, že mu jej někdo ukradl a bylo vidět, že tomu věří. (smích) Donutili jsme jej zavolat na Městskou policii, ale nakonec jsme ten hovor utnuli, abychom nezahlcovali linku takovými blbostmi. Ale ten Matějův pohled, když přišel na místo, kde dřív bylo jeho auto zaparkované a ono tam fakt nebylo, stál fakt za to. (smích)

Díky za rozhovor a ať se daří!

Fotografie: David Šváb a FIBA

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.