Zpátky v čase: Takové bylo MS 2002
Když přidělila FIBA pořádání MS v roce 2002 Spojeným státům, způsobilo to v kolébce basketbalu vlnu radosti. Kde jinde než doma by měli Američané světu předvést svou dominanci ve sportu, který u nich spatřil světlo světa. Jak už známe z historie, nakonec byl průběh událostí zcela opačný. Američané na domácím turnaji vyhořeli a zaznamenali na něm na dlouhá léta nejhorší výsledek na mezinárodním poli.
Už při formování tehdejší nominace panovaly za mořem neshody. Každý hráč tvrdil, že musí hrát, všichni chtěli být lídry a nikdo nechtěl pracovat pro tým. Tehdejší trenér George Karl, tehdy již uznávaný kouč NBA (finále se Supersonics proti Jordanovým Bulls v roce 1996), dal dohromady spíš výčet tehdejší elity NBA z pohledu statistik než tým. Teprve později vyplulo na povrch, že otěže ani nijak zvlášť nedržel. Všechny okolnosti vyvrcholily ve zcela neuspořádanou hru, bez nápadu, kdy každý jednotlivec chtěl rozhodovat zápasy.
Nakonec turnaj dopadl fiaskem a jednak si u fanoušků za Atlantikem tento výběr vysloužil přezdívku „USA Nightmare“ (Noční můra Ameriky). Spolu s výsledkem na olympiádě v Řecku o dva roky později nastartoval zásadní změny v koncepci skládání výběrů pro vrcholné akce a hlavně způsobil příchod legendy trenérského řemesla kouče „K“ alias Mikea Krzyzewskiho z univerzity Duke.
Skupinová fáze MS
Do finalového turnaje MS se probojovalo několik zemí, u nichž to bylo poměrně překvapením – jmenujme zejména Alžírsko nebo Libanon. Naopak například Kanada doplatila na absenci Steva Nashe a jiných hráčů NBA a skončila ve skupině poslední. Domácí výběr vyhrál svou skupinu a zejména kanonáda 110:60 proti bezmocnému Alžírsku naladila sebevědomí hráčům i fanouškům v Indianapolis velmi vysoko. Ve skupinách si také suverenně počínala Argentina, která, jak se později ukázalo, dokráčela pro svůj první velký úspěch. Velkým překvapením mistrovství se stal Nový Zéland, jenž nakonec skončil těsně pod stupni vítězů.
Budoucí i současné hvězdy na scéně
Na turnaji v Indianapolis se představila celá řádka hráčů, z nichž vyrostly později superhvězdy světového basketbalu. V celku pozdějších šampionů to byl skvělý střelec Predrag „Peja“ Stojakovič nebo rozehrávač Marko Jarič, potažmo skvělý střelec Igor Rakočevič. Stříbrná Argentina zase spoléhala na um Emanuela Ginobiliho, kterému sekundovali mj. Luis Scola nebo Andrés Nocioni.
Bronzové Německo se opíralo o superstar Dirka Nowitzkiho, čtvrtý Nový Zéland zase táhli Pero Cameron, Sean Marks nebo mladíček Kirk Penney. Španělsko představilo na MS nováčka roku NBA Pau Gasola nebo vycházející star Barcelony Juana Carlose Navarra. Domácí Američané měli v kádru například světovou hvězdu Paula Pierce nebo skvělého obránce Bena Wallace. Krom těchto borců se představila i plejáda již v té době velkých hvězd, mezi něž můžeme řadit Vlade Divace, Yao Minga, Reggie Millera, Dejana Bodirogu a řadu dalších.
Osmifinálové skupiny
V této fázi turnaje přišel první obrovský šok pro celý svět. Argentinci pod vedením skvělého kouče Rubéna Magnana přichystali pořádajícím Američanům vůbec první porážku pro výběry hráčů z NBA v historii MS. Na závěr této fáze je porazili v dnes již legendárním zápase 87:80. Podle očekávání se dokázali probít do čtvrtfinále také celky jako Jugoslávie, Španělsko nebo USA.
Play off a překvapení MS
Prvním mírným překvapením byla porážka favorizovaného Španělska od Německa. Naše západní sousedy spasil 20 body Dirk Nowitzki. Doslova bombou pak pro celý svět bylo vyřazení domácí družiny od obhájců zlatých medailí – týmu Jugoslávie. Svěřenci trenéra Svetoslava Pešiče vyškolili Američany zejména v týmové hře. Stojakovič nasázel 20 bodů, Divac doskočil 11 míčů a celkově spolu s neúnavným dirigentem Bodirogou otřásli Amerikou. Tento zápas je dnes už legendární klasikou zlatého fondu FIBA. Do semifinále se také podívali Nový Zéland, který přetlačil karibské Portoriko (i s famózním rozehrávačem Carlosem Arroyem) o jediný koš. A postup slavila taky Argentina po triumfu v tradičně vypjatém derby s Brazílií.
Šokovaní Američané začali házet vinu jeden na druhého. V týmu nebyla dobrá atmosféra. Přesto se pokusili aspoň částečně „zahojit“ své příznivce v zápasech o konečné umístění. Proti Portoriku se jim to povedlo a po vítězství 84:74 postoupili do tzv. malého finále o konečné páte místo. V něm ale zase doplatili na svá ega a nezměrné zklamání z vyřazení a podlehli Španělsku 75:81. Pyrenejci měli přeci jen více motivace a v jejich řadách vystřihl perfektní výkon zejména Juan Carlos Navarro. Konečné 6.místo bylo pro domácí USA trpkým a zklamáním.
Boje o medaile a o titul
V semifinálových zápasech si postup do boje o zlato zajistila nejdříve Argentina po výhře nad Němci 86:80 Po nich se do finále prodrali také obhájci titulu Jugoslávci vítězstvím 89:78 nad Novým Zélandem. Ten následně už postrádal síly na zápas o bronz. Únava klíčových hráčů se podepsala pod porážku 94:117 od Německa, které opět střelecky táhl s 29 body Nowitzki.
Ve finále MS viděla aréna Conseco Fieldhouse (jinak domov Indiany Pacers v NBA) velké drama, které muselo rozhodnout až prodloužení. Přeci jen mezinárodně ostřílenější celek Jugoslávie našel více sil a zkušeností a po konečném skóre 84:77 po prodloužení se radoval z obhajoby trofeje. Vedl ho k tomu svým výkonem zejména Dejan Bodiroga (27 bodů, 3 asistence, 6 zisků).
MVP (Nejužitěčnější hráč) se stal po zásluze německý pivot Dirk Nowitzki. Do All-Star teamu šampionátu se dostali tito hráči : Manu Ginóbili – Predrag Stojakovič – Pero Cameron – Dirk Nowitzki – Yao Ming.
Příště se můžete těšit na ohlédnutí za turnajem v Japonsku v roce 2006.
