Můj dům, můj hrad aneb kouzlo děčínské Maroldovky

Válečníci odehráli kompletní přípravné zápasy i úvodních sedm zápasů Maxa NBL sezony 2025/2026 mimo svou domovskou arénu. A na některých jejich výsledcích to bylo znát. Po návratu před své tifosi ovšem neuvěřitelně ožili a z devíti soutěžních klání podlehli těsně pouze Nymburku. V čem tkví kouzlo této severní haly, čím je pospolitost místních fans tak pevná a jak velká podpora pro hráče to je?

Blízkost fanoušků na tribunách a bouřlivá kulisa

Vsítíte důležitou trojku, utečete soupeři na dvouciferný rozdíl, fanoušci jsou v euforii, hráči v bílých dresech hecují tribuny a hostující kouč si vybírá oddechový čas. Toto je pro dokreslení pouze jedna z pravidelných scén odehrávajících se v děčínském koloseu. Právě atmosféra podtržená frenetickým fanděním a supportem dokázala již semlít nejednoho soupeře. V letošní sezoně z Děčína odjelo s prázdnou Ústí, Opava či Brno.

Velkou roli v tomto sehrává, že modrá i žlutá tribuna jsou velmi blízko kurtu a fanoušci v prvních řadách doslova dýchají hráčům, rozhodčím i lavičkám obou týmů na záda. V této souvislosti je dobré zmínit, že děčínskou atmosféru si často chválí i soupeři. Potom jen záleží, koho vytvořený tlak „semele“ a koho naopak vyhecuje a vybičuje k maximálnímu a heroickému výkonu.

V minulosti se například Děčínští střetávali ve finále ligy s Nymburkem na místním zimním stadionu. Ovšem to bylo v době, kdy tuzemští multišampioni neměli konkurenci a vyhrát nad nimi by se rovnalo zázraku. Liga je ovšem od té doby vyrovnanější – a tak finále s Opavou či semifinálové El Nordico s Ústím se hrálo právě v hale sídlící v Maroldově ulici. Domácí prostředí a fanoušci jsou pro tým kouče Tomáše Grepla opravdovým X-faktorem.

Fanoušci Válečníků v utkání proti Nymburku
Foto: Mirek Černý

Dlouhodobě budovaná komunita a propojení s klubem včetně hráčů a vedení

Koncepce – to je věc, na které je děčínský klub dlouhodobě postaven a těží z ní. Týká se mnoha klubových sfér včetně fanouškovské. Kdo klub podporuje a fandí mu dlouhodobě, sám vnímá, jak silnou základnu věrných klub má, což tradičně potvrzuje i značný předsezonní zájem o permanentky.

V dnešní době je nezbytnou součástí fungování sportovního klubu moderní marketing – a ten má děčínský klub jeden z nejlepších v celé soutěži, což uznává i jeho konkurence. Patří k ní pravidelná komunikace s fanoušky o novinkách v klubu, highlighty z utkání včetně nejvydařenějších akcí či zapojování mladíků z domácí líhně, interesantní fotogalerie i pestrý merch ve fanshopu. Právě otevřená komunikace je dalším ze střípků do této válečnické mozaiky.

Výsledkově slabší období zažili Tomáš Pomikálek a spol. například během a po covidové pandemii, ovšem fanoušci jim i tak zůstali věrní – a trajektorie se nedlouho poté otočila přesně opačným směrem, a to až k triumfu v Českém poháru či ligové finálové řeži s Opavou.

Dashawn Davis zakončuje akci Děčína v derby proti Ústí nad Labem
Foto: Mirek Černý

Mimobasketbalové akce jako příjemná i záslužná součást klubové hierarchie

Fanoušky výrazně propojuje a dává jim pocit sepětí s klubem i řada aktivit, kdy mají šanci se s hráči potkat osobně. V tomto případě jde například o klubový ples, posezonní setkání/rozlučku, zpívání v Křížovce u vánočního stromečku či jízdy s Doubledeckerem, kdy vybraní hráči přijdou převlečení za Mikuláše, čerta a anděla. Návštěvy dětí v nemocnici a dětských domovů v období Vánoc jsou také příjemnou tradicí.

Válečníci před loňskou sezonou jako první klub v tuzemsku zahájili činnosti Nadačního fondu (ND), v rámci nějž chtějí pomáhat a semknout lidi. ND byl vytvořen s cílem vytvoření velké komunity lidí pomáhajících ve smyslu hesla „když můžu, tak pomůžu“.

Toto všechno jsou věci, díky nimž se klub sídlící pod děčínskou skálou může těšit pravidelné podpoře svých skvělých fanoušků a společně s Opavou, Ústím či Pardubicemi se drží v popředí žebříčku návštěvnosti. Povede se mu v letošní sezoně po dvou „nárazech“ v semifinále s Ústím a Brnem potřetí proniknout do vysněného finále? Se svými fanoušky v zádech letí akcie Válečníků strmě vzhůru…

Foto: Mirek Černý