Trenér Růžička: Štětín jsme si zamilovali, je to skvělé místo pro život i pro basket

Lubomír Růžička má za sebou polovinu sezony v pozici asistenta trenéra polského Štětína. Ve velkém rozhovoru pro Svět basketu se devětatřicetiletý kouč rozpovídal o fungování aktuálně druhého celku polské ligy, její kvalitě i diametrálně lepším zázemím i vyššími rozpočty oproti české NBL. Nezapomněl povykládat ani o nedávné večeři s Ronenem Ginzburgem, setkání s českým konzulem a českými vojáky.

Letní hledání angažmá

Přibliž, prosím, našim čtenářům, jak se v létě “upeklo” angažmá ve Štětíně? Co je tvou hlavní náplní práce asistenta trenéra?

Loňské léto pro mě začalo prakticky v dubnu. Po angažmá ve Slavii jsem měl čas odletět do Virginie a zúčastnit se prestižního P.I.T. turnaje. P.I.T. je považován za jeden z nejlépe obsazených turnajů pro mladé hráče vycházejících z NCAA. Byla to skvělá zkušenost, která mi dala mnoho kontaktů. Musím říct, že to bylo velmi inspirativní. Setkal jsem se i s dvěma týmy z NBA a bavili jsme se Summer league, případně o možnosti pracovat v jejich G-league týmech. Bylo pro mě velmi důležité vidět, že jsou dveře i tímto směrem otevřené. Pak začaly týdny plné hovorů a oťukávání s kluby z různých evropských soutěží. Mohu prozradit, že jsem měl nabídku od jednoho mužstva z rumunské nejvyšší soutěže. Byl jsem v také v kontaktu s jedním týmem druhé nejvyšší německé soutěže.

A pak moje vysněné Polsko. Polskou ligu sleduji od roku 2008, kdy jsem přišel do Prostějova a setkal jsem se tam s Robertem Skibniewskim a Rado Hyzym. Takže o polské lize mám, myslím, za těch necelých dvacet let slušný přehled. Byla nějaká oťukávání s pár TOP týmy v Polsku na pozici asistenta, ale také nějaký kontakt s kluby, jež hledaly hlavního trenéra.

Jakmile proběhl kontakt s King Štětín, kdy jsme se propojili s Maciekem Majcherkem (hlavní trenér Štětína, pozn. red.), tak jsem měl jasno. Náš první telefon trval tři hodiny a stále jsme si měli co říct! On sám dostal jako místní patriot poprvé šanci být hlavním trenérem. A hledal k sobě někoho, kdo již jako head coach zkušenosti má, a zároveň není zatížený místním prostředím. Následující týden jsem jel do Štětína, kde mě přivítal majitel klubu. Ukázal mi zázemí klubu, ale také bydlení pro rodinu a během chvíle jsme si plácli. 

Moje náplň je stejná jako třeba byla v Nymburce, nebo u národního týmu. Příprava scoutingu soupeře, příprava (s hlavním trenérem) tréninkového procesu a v neposlední řadě jsem rád, že jsme s trenéry dělali společný recruiting týmu. Zde si myslím, že jsme přes léto odvedli velmi dobrou práci. Zůstali prakticky jen tři hráči a Maciek měl hned jasno, jakým basketem se chceme prezentovat a jaké typy hráčů hledáme. O to jednodušší byl pak celý proces recrutingu, kde jsme využili mnoho kontaktů, které měl on, já a nebo někdo, koho jsme znali přes někoho dalšího. Klasický „Net-working.”

Týmový duch

Jak se ti spolupracuje s hlavním trenérem Majcherkem? Jakou má herní koncepci? K jakému známému (např. euroligovému) trenérovi bys přirovnal jeho trenérský rukopis?

Maciek je začínající trenér, ale má mnoho let za sebou coby asistent trenéra. Dříve byl i hráčem místního týmu. Myslím, že je typem člověka, jenž vyžaduje tvrdou práci na hřišti a je velmi lidský mimo hřiště. Dokáže být velmi empatický jak ke hráčům, tak i k lidem z trenérského štábu. To je jeho velká výhoda a myslím, že je vidět, co chce a kam směřuje klub jeho srdce. Vždy se bavíme o Eurolize, oba máme rádi Željka Obradoviće, ale nikdo nemůže říct, že je jako on apod. Každý trenér má svá pravidla a svoji filosofii.

V polské lize jste po vynikajícím “runu” na druhé pozici s bilancí 14-6 (první Slask má 13-5 a dva zápasy k dobru, pozn. red). Jak bys charakterizoval váš tým a co je hlavní příčinou vašich výborných výkonů?

Myslím, že se povedla vytvořit skupina lidí (nejen hráčů, ale i realizačního týmu), kteří jsou spolu rádi. Kteří si umí říct i ostré věci, ale vždy v zájmu týmu. Že zde není nikdo, kdo by nerespektoval klubovou kulturu, nebo by upřednostňoval svoje ego nad ostatními. Zároveň máme hladové hráče, kteří chtějí v kariérách něco dokázat. A v neposlední řadě máme skvělý mix zkušených Poláků – Gielo (bývalý hráč Bilbaa atd.), Kostrzewski (je legendou PLK) a Zolnierewicz (reprezentant a pravý bojovník, co na EURU vymazal Luku Dončiče).

Dále máme mix mladých Američanů: Roach (bývalý kapitan Duke), Roberts, Freidel, Egner a pak zkušeného rozehrávače Jovana Novaka (teď bude v reprezentaci Srbska) a pod košem Srba Popoviće, o němž si myslím, že ještě hodně uslyšíme. A v neposlední řadě disponujeme mladšími hráči: Hustákem, Ucieszynskim a Majcherkem (skvělý PG ročníku 2009 – syn trenéra).

Dále je zde realizační tým, který je mezinárodní, ale skvěle si rozumí. Hlavní trenér pracuje s dvěmi asistenty: se mnou a Konradem Koziorowiczem, jenž má na starosti hodně video a nebo i individuální tréninky. Fyzioterapeuti jsou dva, kdy první zkušenější pracoval dlouhé roky v Anwilu Wloclawek a druhý je kondiční specialista ze Španělska. Takže nejen polština, angličtina, ale i srbština, nebo právě španělština (tři naši hráči působili i ve Španělsku) zní halou, šatnou, či kanceláří.

S Nenem na večeři

Začíná se ve Štětíně mezi fanoušky, nebo i v klubu, opatrně hovořit o medaili, nebo dokonce o titulu?

Máme úžasné a inteligentní fanoušky. Jejich přezdívka je WATAHA (VLČÍ SMEČKA) a dle se toho také chovají. Neexistuje zápas, kam by nejeli. Klidně jednou ve všední den do Lublinu, nebo absolvují dlouhou cestu po svátcích do Krosna (850 km), kde jsme navíc hráli ve 12:30. Přesto tam byli a podporovali nás. Je až neuvěřitelné, jak oddaní jsou a jak milují svůj klub. A k otázce řeknu jen, že my o tom nemluvíme, fanoušci možná. Náš cíl jsou evropské poháry, což znamená být v semifinále, ale vše je ještě daleko a my se soustředíme hlavně na to mít tým zdravý, hladový a připravený. Máme skvělou podporu doma a bilance 9-1 tomu nasvědčuje. Chodí na nás pravidelně mezi 2500-3500 fans. Na zápase se Zielonou Gorou bylo 4000 fans a takové návštěvy jsou skvělou motivací do další práce.

O víkendu jste zvítězili 84-74 nad Wloclawkem, jejž vede Neno Ginzburg. Měli jste čas si bývalým reprezentačním koučem popovídat?

Ano, musím říct, že jsme si psali před jeho příchodem do Anwilu. Znám ředitele Anwilu osobně a věděl jsem, že by mohlo dojít k dohodě. Hodně jsem mu přál toto angažmá po předchozím v Japonsku. Po zápase jsme zašli ve Štětíně na večeři a strávili spolu hezký čas. S Nenem je příjemné se bavit, jelikož jsme mluvili o jeho a moji rodině, o životě v Japonsku, ale i společných angažmá a historkách. A že jich nebylo málo. Přeju mu jen to nejlepší, protože je teď na adrese, kde se očekávají jen výhry a město je basketbalem posedlé.

Daleko vyšší rozpočty

Polská liga patří v Evropě do TOP 10. Určitě jsi ji před svým angažmá nějak sledoval. Překvapila tě v něčem poté, když už jsi byl koncem léta její součástí a měl jsi možnost zažít zápasy na vlastní kůži?

Tady řeknu na rovinu, co mě až šokovalo. Jaká ůžasná města Polsko má. V Čechách nevím proč, ale tak trochu si myslíme, že Polsko není na nejvyšší úrovni. Ale to, jakou mají infrastrukturu (třeba dálnice), jaká mají sportoviště, nebo obecně na jaké úrovni je jejich zdravotnictví a školství, je až neuvěřitelné. To mě vážně mile překvapilo a život zde je pro mě osobně i moji rodinu skvělý.

V lize je mnoho týmů s podobnými rozpočty, i když konkrétně zmíněný Anwil s jejich 14 mil. zlotých (cca 84 mil. Kč) je odskočený. Nejmenší rozpočet má asi Krosno (cca 4 mil. zlotých –  24 mil. Kč). Je zde veliká podpora ze strany měst. Štětín je velký asi jako Brno a podpora ze strany města je neporovnatelná. Na náš A tým přispívá město v roce 2026 4 mil. zlotých – cca 24 mil. Kč. Dále je zázemí a haly. To se bohužel opravdu srovnat nedá. V ČR se hraje ve školních tělocvičnách (děkujme Opavě a Brnu, že jsou výjimkou), v Polsku jsou vesměs moderní arény. Ale zase tady nikdo nesleduje hokej (smích).. Trenéři v kanclu neznají pravidla, a když jsem řekl Jaromír Jágr, tak jen krčili rameny (smích).

Věčný problém Česka: haly

Jistě sleduješ na dálku i českou NBL. Začnu asi obligátně: Co říkáš na opětovnou výměnu trenéra ve Slavii a na aktuální čtyři výhry v řadě pod novým lodivodem Miloševičem?

Musím se přiznat, že letos NBL sleduji asi nejméně za posledních 30 let, co dělám basket. Důvodem je opravdu velké vytížení v přípravě na soupeře zde u nás. A také sleduji většinu utkání PLK během volna. Viděl jsem několik zápasů USK, protože jsem v kontaktu s Lubošem. Asi dva nebo tři zápasy Slavie Praha kvůli Tomášovi Nesrovnalovi. Viděl jsem jedno EL Nordico a pak asi dva zápasy Brna v lize a všechny ve FIBA Cupu, protože v Brně jsou Marty a Vasil. To, že Slavia vyměnila trenéra je součást našich životů. A že do Prahy přišel Nešo je zajímavé, jelikož měl v Handlové v pozici trenéra dobré sezóny.

Výkony kterého družstva v NBL tě letos překvapily pozitivně a jakého negativně?

Abych byl fundovaný k této odpovědi, tak bych toho musel vidět více. Ale vím, že Pardubice mají super rok a jejich výsledky jsou skvělé. Negativní jsou v NBL spíše jiné věci – haly a jejich zázemí. Ty kluby prostě nemohou přivítat více fans, když v roce 2026 budou chodit do tělocvičen. Televizní přenos ruší palubovky, na kterých jsou “nalajnovaná” hřiště pro jiné sporty. A nebo se nehraje na koše FIBA, ale na různé hybridní koše visící ze stěn či střech. To jsou záležitosti, které se musí vyřešit co nejdříve, včera bylo pozdě.

Nikdo z představitelů klubů NBL nemůže sehnat super sponzory, když produkt vypadá stejně jako kdysi a nejde s dobou. Ale tohle je otázka jiná a na stát. Tady jsme zaspali na plné čáře. Přikladem je Jihlava a jejich nová aréna. Podívejte kolik lidí chodilo na hokejovou Duklu před otevřením a kolik chodí po otevření jejich nové haly. Lidé chtějí dobré výsledky a výkony, ale také chtějí jít do pěkného prostřední. Zápasy nejsou už dnes jen o výsledku.

Jsem rád za větší role Čechů v Nymburku

Nymburk je letos v Lize Mistrů za herně i výsledkově očekáváním, byť postoupil do TOP 16 (4 výhry a 9 porážek v součtu). Jak se díváš na výkony a výsledky Nymburku v LM pod trenérem Amielem?

Viděl jsem asi polovinu zápasů NBK v BCL a jejich hra je jiná, ale postoupili a my bychom si takového výsledku měli vážit. Jejich hra má kolísavé výkony a výsledky. Letos jejich zahraniční hráči nemají takovou kvalitu jako kdysi, ale zase se mi libila větší role Ondry Sehnala, Matěje Svobody a Fandy Rylicha. Nymburk je tým, kterému vždy budu fandit v Evropě. Mám mnoho přátel v klubu a přeju jim vždycky výhru v evropském poháru.

FIBA Europe Cup hrálo letos Brno, které jsi v minulosti také vedl. Sledoval jsi své bývalé svěřence v tomto poháru? Jak se ti líbily jejich výkony a předváděná hra?

Je super, že Brno šlo do FIBA Cupu. Vím, že je to nejhorší evropských pohár – kvůli finanční náročnosti. Takže za mě super, že do toho klub šel a dal těm klukům za jejich mnohaletou práci odměnu v podobě této možnosti. Myslím, že na první rok se Brno nemá za co stydět. Zároveň věřím, že se stane pravidlem, že budeme mít v evropských pohárech více týmů – Nymburk, Brno, Pardubice, Opava, ale třeba i další – Písek, Děčín a Ústí. Ale zase jsme u těch hal a infrastruktury…

Pohádkový příběh

Před lety jsi vedl chvíli i Handlovou. V souvislosti s Ligou Mistrů, co říkáš na boom, který svým postupem do ní (a následným postupem i do play-in) na Slovensku spustily Levice a jejichž zápasy v bratislavské GoPass aréně bývaly vesměs vyprodané?

Levice sleduji poctivě od jejich působení v NBL. Tehdy jsem byl ve Svitavách a hráli jsme s nimi předkolo. Škoda, že Boris Meno v zápase č. 3 netrefil otevřenou trojku. Už je to 15 let… A Levice od té doby ušly velmi těžkou cestu. Od bankrotu Astrumu k Patriotům. Všichni chlapi kolem Laciho Garaje si zaslouží obrovský kredit a úctu, že nenechali ve městě umřít basketbal. To, že hráli teď BCL play-in jen dokazuje, jakou pohádku ve skromných podmínkách může sport napsat. Velkým písmem je pod to podepsaný skromný člověk s velkou knowledge – Michal Madzin. Podle mě je to velká trenérská osobnost celého slovenského sportu.

Letos se po dvou letech společného projektu odmlčel Česko-slovenský pohár hraný ve formátu Final8. V této souvislosti k nám prosákly informace, že se (znovu) uvažovalo o nějaké možnosti česko-slovenské ligy (kupodivu iniciované Nymburkem). Jak by ses ty díval na nějaký koncept společné ligy, byť třeba pouze v play off či nadstavbové části?

Upřímně, nemám na to názor. Vím, že fungují ligy jako belgicko-holandská, lotyšsko-estonská. Třeba by bylo zajímavé setkat se s představiteli těchto lig a zjistit, jaký to má přínos pro obě strany.

Kvalita NBL se zhoršuje

Odborníci se shodují, že NBL je rok od roku slabší, naopak slovenská SBL se přílivem kvalitních cizinců (v řekněme top 5-6 týmech) zlepšuje. Je to i tvůj názor? Co stojí za tím, že NBL jde vyjma Nymburku stále dolů?

Bohužel vidím tři důvody: Finanční možnosti klubů a jejich rozpočty. Ty jsou stejné, nebo menší než před 18ti lety, kdy jsem v lize začínal. V NBL nejsou kluby jako Nový Jičín, Prostějov. Děčín měl určitě vyšší rozpočet v dobách Sandersů, Hatcherů atd. Mohl bych jmenovat třeba Poděbrady a jejich sestavu: Beneš, Mujagič, Stria, Špička, Castlebarry. Ti by dneska hráli o medaile. Tenkrát bojovali v A2 o play off. Liga je tak silná, jak je silný její poslední účastník...

Druhým aspektem jsou filosofie klubů. Za mě, když nemám peníze, tak musím makat s mladými hráči „o sto šest”! Česká liga může být skvělou “develope” ligou, v níž nepotřebujete tolik cizinců. Vždyť tým Brna v mé druhé sezóně hrál s kluky: Nečas (2004–16 let)), Křivánek (2003-17 let), Husták O. (2003-17 let), Bálint (2002-18 let) doplněný o zkušeného Krakoviče, Půlpána, Puršla a dva cizince Blakea a Georgieva. A skončili jsme na skvělém 4. místě! Tady bych hledal cestu, ale je to o odvaze lidí v klubu a investic do trenérů. Těch máme v ČR málo, ale když jim dáme šanci, tak ji stoprocentně vrátí. Nejhorší je recruit hráčů, kteří nepřináší kvalitu. To oči pláčou a jsou to vyhozené peníze a začarovaný kruh. Tohle ale platí pro kluby bez větších financí. Ti, co ale peníze mají, by měli naopak bojovat o evropské poháry a přinášet sem kvalitní zahraniční soupeře, s nimiž se Češi “obouchají”.

Třetím a velkým důvodem je mládež. Trenéři v klubech pracují s novou generací, jíž se nechce. Tento problém má ale celá Evropa. Pokud trenéři pracují s hráči, kteří mají rádi basket, tak to nestačí. Basket musí být pro hráče středobodem jejich života, jejich životní vášní a trénink pro ně musí být drogou až posedlostí. Bohužel stav české mládeže je špatný, ne kvůli federaci, ne kvůli nedostatku talentu. Ale máme málo „bláznů”, kteří chtějí s dětmi pracovat. Ale pracovat s přesahem, vytvářet v nich silné pouto k našemu sportu. Avšak jak jsem řekl, tohle je celospolečenský problém. Čest a díky výjimkám!

Diametrálně vyšší odměny v PLK

Kdybys měl vypíchnout tři body. Jaké jsou hlavní důvody, že je polská liga o level lepší, než česká?

Infrastruktura a zázemí klubů. Finance. Patriotismus fanoušků.

Kde by podle se v polské lize letos pohyboval Nymburk, ale třeba také Brno, Pardubice či Děčín?

Tohle je spekulace, ale Nymburk by byl v TOP 6 (loňský Nymburk by ji možná i vyhrál), záleželo by také, jak by reagoval na kombinaci evropských pohárů s místní fyzickou ligou. U ostatních družstev by záleželo hodně na kvalitě cizinců. Myslím, že kluci jako Puršl, Kovář, Půlpán, Vyoral, Böhm a další Češi, by v Polsku hráli v pohodě, ale museli by mít k sobě větší kvalitu, než která do NBL chodí. Pro mladší generaci by měla být polská liga cílem. Hráči jako Křivánek, Sýkora, Svobodové Martin a Šimon by měli chtít se sem dostat. Odměny pro hráče (ti jsou oproti Česku vesměs zaměstnanci klubů, ne OSVČ) jsou klidně mezi 5 – 15 tisíc euro, ti nejlepší hráči tady berou i přes 15, 20 tisíc euro měsíčně. A takové částky prostě nedají v ČR kromě Nymburku žádně kluby. 

Život v Polsku

Závěrem, jaký je život ve Štětíně a Polsku z osobního hlediska?

Jedná se pravděpodobně o moje jedno z nejkrásnějších angažmá, jelikož město je vážně zajímavé. Jeho často divoká historie, přístav, místní kultura a kuchyně jsou pro mě a rodinu příjemné bonusy. Milujeme procházky do přístavu, kam to máme asi 5 min pěšky. Ve dnech volna rádi jedeme k moři, kam to je asi 45 minut autem. Rád si zajdu na fotbalový Pogoň, který je tu sportem číslo jedna a zápasy mají vždy skvělou atmosféru. Chystáme se do místní filharmonie a těšíme se na jaro, protože Štětín je nazýván malou Paříží s mnoha parky a krásnými bulváry.

Jako rodina jsme i rádi za krásné bydlení od klubu a zajištění lekářské péče pro syna, nebo pomoc při hlédání plavecké školy. Tohle je určitě něco, co dělá klub KING Štětín tolik oblíbeným pro hráče a všechny jeho členy. Je o nás postaráno a my se jen snažíme dělat svoji práci jak jen nejlépe umíme. Také jsme se setkali s českým konzulem ve Štětíne a jeho rodina nás podporuje na zápasech. Chodí na nás i čeští vojáci, co jsou zde v rámci NATO a pořádají setkání Čechů a jejich rodin. Bohužel nám zatím nevyšlo se s nimi sejít, ale věřím, že někdy najdeme společný čas. Je každopádně příjemné se po zápasech pozdravit a pokecat a cítit tu českou sounáležitost!