Ty Nichols o angažmá v Děčíně, přátelství s AJ Waltonem či důvodech výběru Ústí

V loňské sezoně dotáhl Válečníky k historicky nejúspěšnější sezoně, když výběr Tomáše Grepla vyhrál Český pohár a skončil druhý v Kooperativa NBL. Po řadě neúspěšných rokování se zahraničními kluby nakonec nečekaně zakotvil v sousedním Ústí nad Labem, kde je v letošním ročníku jasným lídrem Pand. Povede se mu i druhou severočeskou ekipu vytáhnout v lize na medailovou pozici?

Vzpomínky na loňskou úspěšnou sezonu s Děčínem

Ty Nichols byl v loňském ročníku druhým top skórerem ligy s průměrem 18,8 bodu na zápas. Letos tomuto žebříčku vévodí, když na utkání doručuje v průměru 21,7 punktu. „Se svou bodovou produkcí jsem spokojený. Mohla by být o něco vyšší, ale nejsem sobecký hráč a chci hlavně vyhrávat zápasy, takže někdy tolik nestřílím,“ říká ke svým bodovým příspěvkům rodák ze Springfieldu.

Loňský ročník tedy milovník krátkých dresových šortek zakončil jako druhý ligový top skórer, nejužitečnější hráč pohárového Final Four a na krk si pověsil dvě medaile. Děčín jednoznačně kraloval ve Final Four Českého poháru v Praze na Královce, když v semifinále porazil Kolín a ve finále si poradil s Brnem.

V Kooperativa NBL se Severočeši přes Ostravu a Pardubice dostali do finále s Opavou, které nakonec podlehli 1-3 na zápasy. „Děčín budu vždycky milovat, protože mi dali první příležitost v Česku. Měli jsme skvělou sezonu, která měla skončit dvěma zlatými medailemi, nebýt zranění (ve druhém finálovém utkání v Opavě se Válečníkům zranila dvojice tahounů AJ Walton – Tomáš Pomikálek, kteří sice utkání se sebezapřením dohráli, ale do dalšího průběhu série již nezasáhli, pozn.),“ vrací se ve vzpomínkách k vrcholu loňského ročníku a přiznává, že ke svému bývalému chlebodárci si vybudoval pevné pouto.

„Česká liga samozřejmě není špatná, vždy se snažím hrát na vyšších úrovních. Místo, odkud pocházím, je požehnáním samo o sobě. Dalším cílem je pro mě jednoznačně vyhrát ligový titul!“ prohlašuje sebevědomě sedmadvacetiletý borec, jenž prahne po zlatém grálu z KNBL.

Když na začátku loňského prosince fanoušek filmu Gridiron Gang dorazil do Maroldovky poprvé jako soupeř, šel do jiné šatny a na jinou střídačku, než byl sezonu a půl zvyklý, byla to změna. A sám přiznává, že pocity měl zpočátku rozličné. „Když jsem poprvé přijel do Děčína jako soupeř, cítil jsem spoustu emocí a smíšených pocitů. Od té doby jsem se ale uvolnil a soustředil se na nás jako tým. Někdy jsem (ve vzájemných zápasech) hrál a nastřílel dvouciferný počet bodů, ale nakonec jsme bohužel prohráli. Vím, že máme lepší tým, jde jen o to hrát naplno a soustředěně celých 40 minut. Před zápasem se připravuji jako na každé jiné utkání, nic se nemění, jen soupeř.“

Tye Nicholse brání Ondřej Švec z USK Praha
Foto: Karel Dvořáček

Bratrský vztah a pevné pouto s AJ Waltonem

Nicholsovým basketbalovým vzorem je jeho otec, jenž bohužel zemřel při autonehodě velmi brzy po narození syna. Je zároveň nejmladší z pěti bratrů a dvou sester – a jeho rodina se pomyslně rozrostla i v Děčíně, kde jej pod svá křídla vzal ostřílený AJ Walton, jenž opakovaně prohlásil, že Nicholse považuje za svého mladšího bratra.

„AJ je pro mě opravdu jako rodina, jsme hodně v telefonickém kontaktu a někdy si popovídáme. Setkání s ním v loňském roce bylo úžasné, okamžitě se to změnilo v naše velké přátelství a vždycky jej budu milovat jako svého staršího bratra. V minulé sezoně jsme měli pocit, že máme nejlepší souhru v lize. Chemie mezi námi byla prostě na jiné úrovni. Hra s ním hodně změnila tu mou. Pojí nás opravdu silné pouto,“ říká s úsměvem borec, jehož největší předností je střela z tzv. stop jumpu.

Ty Nichols obchází Jaromíra Bohačíka z Nymburka
Foto: Karel Dvořáček

Důvody volby angažmá v Ústí nad Labem

190 vysoký pohyblivý křídelník či rozehrávač do české ligy dorazil po angažmá v kosovské lize a dodnes je vděčný, že jej kormidelník válečnické ekipy Tomáš Grepl vytáhl a přivedl do tuzemské nejvyšší soutěže. V současnosti ve Slunetě působí pod Janem Šotnarem, jenž je zároveň asistentem reprezentačního kouče Diega Ocampa Jana Šotnara. A právě on byl jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodl přijmout ústeckou nabídku.

„Měl jsem prostě pocit, že chci zkusit hrát za Ústí, protože zaprvé trenér Jan Šotnar je ten, za koho jsem chtěl vždycky hrát. Zadruhé mi nabídli skvělý plat, který jsem prostě nemohl odmítnout. A zatřetí jsem věděl, jaký typ týmu dokážeme v Ústí postavit a že se stanu první možností místo toho, abych byl za AJ, což je pro mě obrovský kariérní posun vpřed,“ vyzdvihuje, že je rád hlavní týmovou star a lídrem.

S bilancí 20 výher a 10 porážek již severní družina v ligové tabulce dorovnala Opavu. Jaké jsou podle milovníka pestrých účesů, podobně jako u spoluhráče Lamba Autreyho, hlavní klíče k letošním výhrám a tabulkovému posunu?

„Máme skvělého trenéra, který vynakládá velké úsilí, abychom byli připraveni na každý zápas. Také věříme, že v lize je každý porazitelný, takže k utkáním přistupujeme právě takhle. Bylo pár zápasů, kdy jsme takhle nastavení nebyli. Nesoustředili jsme se a nechtěli hrát. Abych byl upřímný, pokud neskončíme druzí, tak právě tyhle zbytečné porážky by se nám mohly vrátit,“ zdvihne varovný prst, že je třeba nepolevovat a pracovat stále na plné obrátky.

Ty Nichols se snaží prosadit přes děčínský tandem Jordan Ogundiran – Martin Mach
Foto: Karel Dvořáček

„Týden pravdy“ bude důležitý pro další vývoj v tabulce skupiny A1

Velký fanoušek fenomenálního LeBrona Jamese, jenž v NBA aktuálně hájí barvy Los Angeles Lakers, již vyhlíží nadcházející týden, kdy ústecký celek čekají tři megatěžké zápasy. Nejprve zítra domácí mač s Nymburkem, poté ve středu El Nordico v Děčíně a v pátek další utkání s ligovými multišampiony, tentokrát na jejich kolbišti.

„Tyhle zápasy budou skvělé, rád hraji ve vysoké intenzitě a při velkém tlaku a očekávání. Upřímně, osobně jsem na Nymburk nikdy nepohlížel jako na dominantní tým nebo tým, který od doby, co jsem v české lize, nelze porazit. Zvlášť letos mám pocit, že máme lepší tým než oni. A pokud budeme hrát naším stylem basketbalu, měli bychom být schopni v neděli doma vyhrát,“ říká sebevědomě potetovaný chlapík s dynamitem v nohou a ultrarychlýma rukama.

Další poměření sil s Válečníky a možná i (ne)přímý souboj s AJ Waltonem o titul MPV Kooperativa NBL bude pro Nicholse obrovským hnacím motorem, aby ze sebe v děčínském koloseu vydal maximum. „Zápasy s Děčínem jsou vždycky skvělé – velkou roli hrají fanoušci a úžasné prostředí. Ale je zřejmé, že jsme doteď lepším týmem, tudíž celé je to především o tom, jak hrajeme a jak se nám daří,“ chválí a zároveň na dálku hecuje svůj bývalý tým i jeho fanoušky.

Foto: Karel Dvořáček