Petr Czudek: Pobláznili jsme republiku, teď musíme udělat úspěch v olympijské kvalifikaci

Petra Czudka, asistenta reprezentace a hlavního trenéra Opavy jsme vyzpovídali u kávy v hale levických Patriotů, kde se jeho tým připravoval na třetí utkání Golden Eagle Cupu.

Trenére, gratuluji k 6. místu na MS a má první otázka bude mířit obligátně k šampionátu. Který z reprezentantů vás nejvíce pozitivně překvapil?

Děkuji za gratulaci. Já bych nechtěl bych vyzdvihnout jen jednoho, protože na mistrovství podávalo nadstandardní výkony více hráčů základní rotace. Kdybych chtěl někoho vyzdvihnout ne jako překvapení, tak Tomáše Satoranského. Ta jeho touha dokázat velké věci, nenechat se uspokojit nějakým dílčím výsledkem, jeho soutěživost dokázat nejvíce, co v danou chvíli na palubovce jde, je neskutečná.

U jakého hráče jste po celou dobu kvalifikace, zakončené tou třešničkou na dortu v podobě MS, pozoroval největší zlepšení?

Tím, že všech 12 hráčů absolvovalo celou kvalifikaci (plus v nominaci jsme měli otazník nad Vítem Krejčím), tak jsme věděli, co kluci dokáží a co od nich můžeme čekat. Takže přímo, že by tam někdo vyskočil, to asi ne. Spíše kluci z Nymburku byli schopni svojí hrou být vyrovnaní a někdy i lepší hráčům z Euroligy, nebo dokonce z NBA. To mohlo být pro někoho trochu překvapení, ale na druhou stranu nám narostlo sebevědomí po posledním přátelském zápase s Litvou, kdy jsme si dokázali, že i s favoritem na medaile můžeme hrát vyrovnaně a prohráli jsme až v koncovce a to o tři body. Sebevědomí všech hráčů pak bylo obrovské a ty výkony byly nadstandardní.

Jaký pozitivní dopad na český basketbal může mít tento úspěch a kdy se to podle vás projeví?

My samozřejmě víme, že není nic staršího, než včerejší vítězství. I když ty dozvuky, že jsme pobláznili republiku, tady jsou. Vidím, že mi gratulují i tady na Slovensku, takže spousta lidí to sledovala. Jsem rád, že význam basketu tím zase o něco vzrostl v souboji těch halových sportů (házené, volejbalu, florbalu). Víme, že ČR i SR jsou hokejové a fotbalové země, takže se budeme vždy bít až o to pomyslné třetí místo. A jaký to bude mít dopad? Očekáváme příliv financí do basketu, že přijdou sponzoři a bude je zajímat ten samotný produkt. Navíc se nechaly v dobrém pobláznit i děti, máme signály, že přípravky jsou naplněnější víc, ale jestli to bude zrovna tím MS, nebo ne, to se ukáže až časem. Reprezentace teď bude hrát kvalifikaci na Eurobasket, kde už jsme, takže se v těch zápasech budou zkoušet noví hráči. Pak je tam ale kvalifikace na OH a tam bude také potřeba „udělat“ úspěch a přiživit to nadšení, které tady je.

Ještě k těm pozitivním jevům mistrovství. Myslíte si, že se zvedne návštěvnost KNBL?

To jsou přesně ty otázky, o nichž jsem přemýšlel v letadle. Jaký to bude mít dopad. Já bych si vyšší návštěvnost samozřejmě přál. Byl jsem trochu zklamaný z loňska, kdy jsme s Opavou hráli Ligu mistrů a na ta utkání chodilo málo lidí. Opavský fanoušek tam přišel, ale proč nepřijeli ostatní – ne nutně na Opavu, ale na ty špičkové týmy jako Benátky, Tenerife či Bonn. Trochu jsem si říkal: My tu přitáhneme takové špičkové týmy a oni nepřijdou. Takže otázka k návštěvnosti NBL – asi se přijdou podívat na ty kluky, které viděli v TV. Nymburk bude mít na hostujících palubovkách nejspíš vyšší sledovanost. U nás v Opavě se uvidí. Zatím jsem však nějaký výraznější nárůst permanentek nezaznamenal, takže na tuto otázku budu moci lépe odpovědět až v průběhu podzimu.

Co vás v Číně nejvíce překvapilo, nebo zaujalo – mimo basketbal?

Je to opravdu velká země s miliardou lidí, města jsou obrovská. Takže když jsem letěli do menšího Šenzenu, tak pořád měl 15 milionů obyvatel, což je nad rámec ČR. Všude jsou mraky lidí a asi bych tam nemohl žít. Mám rád, když se u nás mohu projít do přírody, kde lidi potkám v malé míře. Tím, že tam žije tolik lidí, tak si ten systém na demokracii asi hrát nemůže. Byl jsem zklamaný, že přístup na interent byl zoufalý, čili kontakt s rodinami byl pro nás obtížný.

Máte nějakou publikovatelnou humornou historku z MS?

No, na to se novináři taky vždycky ptají (smích), takže samozřejmě mám. Byli jsme měsíc v Asii a byl oto těžké, takže to každý pokoušel nějak rozbít fórkem. Ale jeden takový nepřipravený fórek se stal našemu členovi realizačního týmu, který právě v Šenzenu ráno před odletem, kdy jsme všichni byli po dvou hodinách spánku nevyspalí, zakopl a spadl do hotelového bazénku. Když se to takhle řekne, tak to není tak vtipné, jako když tu situaci vidíte. On tam byl jak chrobák a vytahoval ten telefon a věci z kapes, aby je zachránil. Vždycky, když jsme si na to potom vzpomněli, začali jsme se smát. Aneb nic člověku neudělá větší radost, než cizí neštěstí (smích).

Přesuňme se k Opavě. Jak zatím hodnotíte ty tři přípravné zápasy (rozhovor jsme natáčeli po utkání s Levicemi, pozn. redakce), u nichž jste mohl být jako hlavní trenér?

Loňskou i letošní přípravu jsem kvůli repre chyběl, vedl ji můj asistent Kryštof Vlček. Trochu jsem klukům mluvil do svědomí. Oni sice tvrdí, že přípravu odtrénovali zodpovědně, já o tom nejsem úplně přesvědčen, protože nejsme teď v top formě. Musíme nastartovat ty mechanismi v obraně a útoku, které fungovaly loni. Přišli jsme o jednoho kreativního hráče – Radovana Kouřila, jenž nás dělal v útoku hodně nebezpečnými. Na druhou stranu máme Vojtu Bratčenkova, který posílil palebnou sílu. Kolektiv je dlouho pospolu, spíš u nás hrozí takové to uspokojení a pohodička, kvůli nimž nejsme schopni být hladoví po úspěchu. A na to chci právě apelovat, ať jsme hladoví, protože jen hladový tým může něco dokázat. Jako Tomáš Satoranský, který chce vyhrát každý zápas, každý turnaj, nebo soutěž. Tím chci hráče naočkovat, aby ta nadcházející sezona byla úspěšná.

V této souvislosti se tedy zeptám – s jakým umístěním v NBL byste byl spokojen?

Chtěl ybch hrát o medaile, takže semifinále. Jenže tenhle cíl, jak jsem si všiml, má asi dalších osm týmů. Bude to hodně těžké. Nymburk je samozřejmě jinde, ale pak se může stát cokoliv – i outsideři vpadající zprvu „slabě“, mohou v průběhu sezony zamíchat kartami. Soutěž nebude opět tak zajímavá jak na Slovensku, kde titul může vyhrát de facto prvních sedm týmu. Byť Inter má vynikající tým a papírově vypadá silněji, než ostatní celky.

Plánujete letos zvyšovat herní vytížení mladíkům Bukovjanovi, Slavíkovi a Štěpánkovi?

Plánuju… Oni kluci mají minuty, ale chci, aby je měli zasloužené, aby to nebylo – já jsem mladý, já budu hrát. Kluci jsou zatím takoví ospalejší, ale věřím, že se nastartují. Mají ještě zápasy za béčko, budeme hrát Český pohár, Alpe Adria Cup, takže zápasů bude spousta. Doufám, že mě přesvědčí a budou hrát více.

V souvislosti s Alpe Adria Cupem – jak se těšíte na základní skupinu s Körmendem, Vídní a Senčurem?

Körmend obhajuje vítěství z loňska, takže to hovoří za vše. Senčur je slovinský tým a Slovinci jsou výborní vždycky, basket je pro ně top sport. Vídeň je pro mě taková neznámá, ale papírově by měli být z té trojice nejslabší. My bychom se měli porvat s Maďary a Slovinci o postup ze skupiny, což je i našim cílem.

Co si do této evropské soutěže mohou hráči vzít pozitivního ze zkušeností s Ligou mistrů, která byla přece jen o level výše?

Všichni se mě na to ptají, jestli zužitkujeme ty zápasy z LM, já tedy doufám, že ano. Už jsem myslel, že to zužitkujeme v loňském play of, ale tam to ještě výsledkově nevyšlo. Letos doufám, že ta sezona bude taková, že si řekneme – ano, tyhle prvky jsme si donesli z Ligy mistrů. V Alpe Adria Cupu mi vedle konfrontace s jinými mužstvy, než z NBL, šlo hlavně o herní zátěž středa-sobota, protože nejlepší trénink je zápas.