Saša Jankovič: Chci Prievidzu vrátit na medailové pozice!

V obsáhlém rozhovoru před play off nám odpovídal nováček mezi hlavními trenéry – Saša Jankovič z Prievidze, který s týmem vybojoval druhé místo po základní části Niké SBL. Jak se narodil jeho přestup na Horní Nitru? Co týmu pomohlo ke zlomení špatných výsledků na podzim? Jaké vidí hlavní rozdíly mezi KNBL a Niké SBL? A bude Kevion Taylor MVP finále SBL? Odpovědi nejen na tyto otázky si přečtěte v našem exkluzivním rozhovoru.

Směr Prievidza

Letos jsi se (po dvou sezonách strávených v NH Ostrava jako asistent trenéra Cholevy) vrátil na Slovensko, kde jsi působil většinu hráčské kariéry. Překvapivě jsi zamířil do Prievidze, tedy k největšímu rivalovi Handlové, v jejímž dresu jsi hráčskou kariériu uzavíral. Jak těžké to bylo rozhodování? Měl jsi i jiné nabídky na pozici hlavního trenéra (ČR / SR), na nimiž jsi reálně uvažoval?

V první řadě chci poděkovat Adamovi Cholevovi a menežmentu Ostravy, že mi jakožto neznámému trenérovi dali šanci. Co se týká odchodu z NH loni v létě, nebylo to těžké. Vedení klubu i Adam věděli, že mám ambice stát se hlavním trenérem. Měl jsem ale v Ostravě dvouletou smlouvu a chtěl jsem ji férově dodržet. Dostal jsem sice v průběhu těch dvou let nějaké nabídky z Čech i ze Slovenska, ale dohodli jsme se, že když jsme něco začali, tak to spolu i dokončíme. 

To, že jsem kývnul na nabídku Prievidze, bylo pro někoho překvapivé. Každý čekal, že si plácnu s nějakým klubem, kde jsem působil jako hráč. Prievidza je naproti tomu klub, kde jsem nikdy nehrál. Je to na Slovensku zavedená značka, ale posledních pár sezon byla v útlumu. Měl jsem tedy ambici ji vrátit tam, kam patří, tedy do bojů o medaile. Ano, hrál jsem dva roky za největšího soupeře – Handlovou. Avšak myslím si, že lidi z Handlové mi toto nové angažmá nemají za zlé. V Handlové mi jako hráči bylo skvěle, mám dobré vztahy s lidmi z klubu i s fanoušky. Možná kdybych byl slovenský trenér, tak mi angažmá v Prievidzi více ublíží. Možná to někoho udiví, ale já jsem neměl nikdy ani špatný pocit, nebo nějakou negativní konfrontaci s fanoušky.

Výhra nad rivalem je krát deset

Jaké pocity v tobě převládaly, když jsi koncem listopadu poprvé vstupoval do handlovské haly jako trenér soupeře – a ještě v tomto ostře sledovaném derby?

První derby z Handlovou jsme hráli doma a vysoko jsme prohráli. Na vlastní kůži jsem pocítil, jak lidem jde o výhru právě v tomto baníckém derby. Když vyhraješ nad kterýmkoli týmem ligy, je to super. Ale pokud vyhraješ nad tím úhlavním rivalem, je to krát deset. Takže po prvním duelu smutek. Pak ve druhém v Handlové jsem se cítil dobře. Sice vzpomínky na hráčskou kariéru naběhly, ale jak začal zápas, hned jsem se zkoncentroval, a koučoval jsem. Vzájemná bilance je letos 2-2, tak oba tábory mohou být spokojené.

Atypická příprava i změny v kádru

Podzim Prievidzi nevyšel (bilance 5-9 v polovině prosince), média spekulovala o tvém odvolání. Měli jste marodku, týmu se nedařilo. Jak těžké je udržet si v takové situaci pozitivní myšlení a co (nebo kdo) tě v těchto těžkých časech drželo “nad vodou”?

Začátek v Prievidzi byl těžký. Měli jsme jen pět týdnů na přípravu a to je krátký čas. Nehráli jsme navíc kvůli rekonstrukci palubovky ve své hale. Neměli jsme ani kondičního trenéra, a tak jsme museli improvizovat. Někteří Američané přišli zranění, museli jsme jednoho vyměnit a zase čekali než přiletí nový. Mladí kluci trénovali jen odpoledne kvůli škole. Pak přišla i další zranění. Měsíc a půl jsme nemohli na tréninku hrát ani pět na pět. 

Když jsem se bavil hráči, tak říkali, že to je neuvěřitelně těžký začátek pro hlavního trenéra. Nepřáli by to nikomu. Sezonu jsme i tak začali vcelku dobře, ale pak se zranil hlavní rozehrávač Crouch a začali jsme šlapat vodu. Přišla série porážek a sebevědomí týmu padalo dolů. Prohráli jsme například čtyři utkání, v nichž jsme vedli o 15 bodů. 

Pak jsme udělali nějaké změny, přišel zkušený Belikov, jehož jsem znal z Ostravy. Přivedli jsme i Taylora, jenž se hned vypracoval ve hvězdu ligy. Posledním korálkem pak byl rozehrávač C.J. Jackson. To všechno byli zkušenější hráči, kteří přinesli novou energii a hlavně klid do těch klíčových pasáží zápasů. Začalo se nám konečně dařit…

Některá média i fanoušci spekulovali o mém odchodu, ale vedení mě podrželo a dalo mi čas. A nad vodou mě drželi samotní hráči. Já stojím od začátku za nimi a oni za mnou. Chemie mezi nimi byla a je skvělá, je tu výborná parta. Byl to ten týmový duch – karta se otočila a začali jsme vyhrávat.

Neporazitelní

Druhá “půlka” základní části už byla “jiná káva” a tvůj tým byl po doplnění kádru a vyprázdnění marodky s bilancí 15-3 nejlepším týmem. Dokonce jste vytvořili nejdelší šňůru vítězství této sezony (10). Kde (kdy) nastal ten zlom? 

Ten zlom nastal vícekrát. Prievidza nevyhrála čtyři roky v Komárně a nám se to povedlo. Hned na to jsme hloupě prohráli v prodloužení s Interem. V tom zápase jsme měli dvakrát střelu na vítězství, ale nedali jsme. Tenkrát už hodně lidí nad námi zlomilo hůl. Nejlepší odpovědí na kritiku byla výhra ve Svitu, kde jsme opět čtyři roky nevyhráli. Kluci si řekli, že když dokáží vyhrát u tak těžkých soupeřů, tak můžou vyhrát nad každým. Začali jsme hrát uvolněně, začali jsme vyhrávat a šňůra triumfů rostla. Zvítězili jsme i v Levicích, porazili jsme je pak i doma. V jednom momentu jsme se cítili nezastavitelní, to byl super pocit.

Byl to velký skok přejít z pozice asistenta do pozice hlavního trenéra? A jak se ti spolupracuje s asistentem Helmécym?

Je to hlavně zvýšená zodpovědnost. Jako asistent nejsi zodpovědný za výsledek a tvá práce je trochu jiná. Upřímně, čekal jsem, že ten skok bude větší a bude to zejména o dost větší stres. Momentálně jsem spokojený a užívám si to. Mám vynikajícího asistenta Maroše Helmécyho, jenž působí jako asistent i v reprezentaci. On je tady doma, čili když cokoli potřebuju, je mi nablízku. Spoustu věcí spolu konzultujeme a jak se říká, čtyři oči vidí víc, než dvě. A tak v zápasech připojuje svůj pohled a i díky němu jsme tam, kde jsme. 

Porovnání KNBL vs. Niké SBL

Jaký je rozdíl mezi českou a slovenskou ligou? Zkus, prosím, pro fanoušky vypíchnout nějaká výraznější (herní aj.) specifika. 

Hráčský rozdíl (co se týká zahraničních hráčů) není mezi NBL a SBL až tak velký. Velký rozdíl ale je v domácích hráčích. Slovenských kvalitních borců v SBL moc není. Ti opravdu dobří hrají v zahraničí, minimálně pak v ČR. Na Slovensku zůstávají hlavně mladší hráči, nebo ti, kteří nemají ambice hrát “venku”. Česko má daleko více (a daleko kvalitnějších) domácích hráčů. Nejlepší Slováky mají Levice a Spišská a ti ostatní bojují o ty, kteří zbydou. 

Další rozdíly jsou v marketingu, nebo jak fungují mládežnické programy. V ČR je to na úplně jiné úrovni, než na Slovensku. Pěkně je to vidět i v 1. lize, která má v ČR dvacet klubů a svou kvalitu má. Tato druhá nejvyšší soutěž se s tou slovenskou druhou nejvyšší nedá absolutně porovnat. I trenérů mládeže na plný úvazek má Slovensko daleko méně. Ti trenéři to mají jako hobby, popřípadě jako druhé zaměstnání při hlavní práci. A i proto je na Slovensku těžší očekávat nějaké velké talenty. V Česku jsou trenéři mládeže slušně zaplacení a mnozí mohou svou práci dělat profesionálně.

Finálová tajenka NBL

Kvůli bídné první půlce základní části jste se nedostali na Final8 ČS poháru v Praze. Co podle tebe tento třídenní turnaj čtyř nejlepších českých a čtyř slovenských mužstev v rámci konfrontace obou basketbalových zemí ukázal?

Mrzí mě, že jsme se nedostali na tento turnaj. Kdyby byl “cut” o pár zápasů později, v Praze bychom hráli. Věřím, že v té výborné formě bychom potrápili i české týmy. Ten turnaj jsem sledoval a vnímám jej pozitivně. Je dobré mít konfrontaci s jiným stylem basketbalu (a s kluby s jiným budgetem a jinou historií). Minusem bylo, že ty slovenské týmy, jež prohrály čtvrtfinále, soupeřily pak o umístění mezi sebou (čili měly jen jeden mač s českým týmem). Je hodně těžké odehrát tři zápasy za tři dny. Ale ty tři dny šly pojat i jako takový teambuilding – navíc v krásné Praze. 

Určitě sleduješ i NBL. Jak vidíš play off? Uvidíme  finále Nymburk – Opava, či do něj pronikne Ústí (nebo někdo jiný)?

Upřímně, nestíhám už tolik sledovat NBL. Pokud mi to čas dovolí, dívám se na Ostravu. Ostatní týmy méně. Největší favorit je Nymburk, to je bez diskuze. Mají letos skvěle poskládaný tým. Samozřejmě, Opava je obhájce, takže se to finále nabízí. V NBL je však více nepříjemných týmů: Děčín je doma téměř neporazitelný, Ústí hraje letos skvěle… Takže finále Nymburk a někdo z těch tří (záležet bude na aktuální formě a zraněních) – je to otevřené. 

Hozená rukavice pro Taylora

Trofej MVP základní části Niké SBL získal Aaron Wheeler z Levic. Soupeřil o ní s vaším křídlem Kevionem Taylorem. Oba měli vynikající sezonu. Nebyl jsi trochu smutný, že titul MVP nevyhrál váš hráč, nebo je to hozená rukavice i pro samotného Taylora před play off?

Asi budu trochu subjektivní… Pro mě je MVP ligy Kevion Taylor. Snažím se na to dívat i z jiného úhlu. MVP “musí” být z vítězného týmu základní části, je potřeba si říct, že kdybychom my neměli Keviona, těžko skončíme druzí. Samozřejmě, že o té ceně rozhoduje hlasování, takže to respektuju. Ale pokud bychom Levicím odebrali Wheelera, tak nejspíš i tak vyhrají základní část. A jen tak na okraj. Ve všech třech vzájemných zápasech s Levicemi měl Taylor lepší čísla, než Wheeler. Ale hlavně Wheelera skvěle bránil – u nich mu dokonce nedovolil ani bod! Pro něj to je motivace navíc, pořád je tu ještě titul MVP finále… (úsměv). Takže uvidíme, jak se bude Taylorovi dařit v play off. Já věřím, že potvrdí formu a třeba nás dotáhne do vysněného finále. 

Cílem semifinále, finále je sen

Pojďme k play off, které startuje už za tři dny. V prvním kole narazíte na nevyzpytatelný Inter. Co bude na klub z hlavního města platit a jak se těšíš na koučování ve zrekonstruovaném Národním basketbalovém centru?

Inter je nepříjemný soupeř. Sice skončili na sedmé příčce, ale tým je dobře poskládaný. Mají zkušené legionáře a zároveň velmi kvalitní mládežnické slovenské reprezentanty. Sedmé místo podle mě neodráží jejich skutečnou kvalitu. Máme s nimi bilanci 2-2. Naší velkou výhodou je domácí palubovka, kde sérii začínáme a kde máme vyprodanou halu a skvělé fanoušky. Nečeká nás nic lehkého. Každé utkání bude tvrdé, trenéři budou taktizovat. Rozhodovat bude i aktuální forma, jíž máme super. Ale i Inter zvítězil v závěru několikrát. A jsme samozřejmě rádi, že si zahrajeme v Bratislavě ve velké aréně a ne v malé hale na Vietnamské. 

Jaké cíle má Prievidza v tomto play off?

Před sezónou jsme měli cíl TOP4. Tento cíl jsme v základní části druhým místem splnili a dost lidí jsme i překvapili. Cíl mě jako trenéra a i hráčů je semifinále play off, čímž bychom měli jistotu bronzu (v SBL se nehraje série o 3. místo, pozn. red.) a pak bychom mohli zabojovat i o finále. 

A poslední otázka – jak se tobě a tvé rodině žije v Prievidzi? Jaký byl skok z téměř 300-tisícové Ostravy do 50-tisícové Prievidze?

V Ostravě jsem trávil více méně čas jen v hale a v bytě a i tady to není o moc lepší (smích). Takže velikost města nehraje roli. Ale Prievidza je hezké město, máme blízko Bojnice, kde můžeme zrelaxovat. Celá Prievidza žije basketbalem a jsme tu i s mojí rodinou velice spokojeni a užíváme si to.