Ištvánik: Tak vyrovnanou SBL nepamatuji, o titulu rozhodne načasování formy

Hlavním trenérem BK Iskra Svit je Róbert Ištvánik teprve od začátku roku 2021. Pro náš web se rozpovídal o získaných zkušenostech od trenérského doyena Juga, svých trenérských vzorech, práci na obranné činnosti Svitu a také prozradil, proč zatím ve svých zápasech šetří time-outy. Prozradil také, kdo z mladých Slováků udělal letos největší progres a koho můžeme vidět v následujících sezonách mezi oporami Medvědů.

Trenére, zatím má Svit v SBL bilanci 16-13. Jak jste s ní spokojen a co zatím vidíte jako největší pozitivum probíhající sezony?

Do sezony jsme šli s tím, že se chceme pohybovat v popředí tabulky. Po posledních třech kolech můžeme být spokojeni. Dostali jsme se do první čtyřky a atakujeme vyšší pozice. Do konce základní části je ale ještě dost kol a tabulka je tak “našlapaná”, že je těžké při současné formě týmů odhadnout, jak to nakonec dopadne.

Jaké má klub cíl pro play off SBL, které vás na 99% nemine?

Momentálně to máme rozehráno celkem dobře, jen musíme udržet formu až do konce základní části, abychom šli do play off z co nejvyšší pozice. Pak je při vyrovnanosti ligy těžké cokoli predikovat. Bude zkrátka důležité načasovat formu. 

Extrémně vyrovnaná SBL

Letošní sezona je hodně specifická a to nejen kvůli koronaviru. V SBL vidíme pouze sedm mužstev. Jak se díváte na tuto “menší” konkurenci a myslíte, že letošní medaile může mít menší váhu, než medaile z předešlých sezon?

Sedm mužstev je hodně specifický počet. Hra bez diváků lize také škodí…. (přemýšlí) Je sice méně týmů, ale nepamatuju si nikdy tak vyrovnanou SBL, jako je letos. V průběhu sezony se odehrálo několik dobrých a dramatických zápasů. Diváci, kteří to viděli alespoň v TV (nebo na internetu), si doufám přišli na své. Je tedy škoda, že se hraje v prázdných halách, ale můžeme být rádi, že se vůbec může hrát. 

I přesto, že se hraje bez fanoušků, Svit má opět ze specifické domácí haly téměř nedobytnou pevnost. Doma jste prohráli pouze třikrát z 15 utkání. Naproti tomu venku se vám podařily přivézt jen čtyři výhry. Čím to? 

Naše hala je opravdu specifická. Okolo autových čar není tolik prostoru, jako v jiných halách. Máme to jako menší výhodu, na druhou stranu (slovenští) hráči z jiných klubů, kteří hrají SBL už déle, tak to u nás znají a už takový problém s tím nemají. Jsme rádi, že máme takový (sice velmi starý) sportovní stánek a uvidíme, jak dlouho ještě v této hale budeme hrát.

Svit má nejlepší ofenzivu ligy, ovšem v obraně to zase tak žhavé není. Jak donutit bránit i Američany, kteří tuto disciplínu tradičně moc nemusí? 

Ano, ofenzíva je super, i když někdy předvádíme hru, s níž nejsem spokojený. To znamená, že hrajeme týmově pět minut a pak se začneme vracet k tomu, že je hra až příliš individualistická. Máme určitě i tam na čem pracovat. Naší hlavní zbraní je rychlý protiútok, z něhož dáváme hodně bodů. Je to dáno tím, že máme atletický tým a to nejen co se týká Američanů. Všem to, co říkáte o obraně, je to pravda. Když nejsou kluci zvyklí bránit od mala, je těžké jim to dostat “pod kůži”. Trápíme se s výpomocemi ze slabé strany, v rotaci v obraně. Je pro mě neakceptovatelné, když můžeme zapnout na poslední tři minuty zápasu, kdy třeba nedostaneme ani bod, ale předtím to tak “nejde”. 

Mentor Jugo

Tým jste přebíral po velezkušeném Rudolfu Jugovi a to zejména kvůli jeho zdravotním problémům. Co jste se od zkušeného kolegy naučil a jak na něj vzpomínáte?

S panem Jugem jsme strávil na lavičce v pozici asistenta rok a půl. Naučil jsem se u něj mnoho věcí – zejména z taktického hlediska. Dal mi hodně i co se týká skautingu, taktické přípravy na zápas, za což jsem mu velmi vděčný. Bez něj si neumím představit, jak bych zvládl přechod z pozice asistenta do role hlavního kouče. Předtím jsem působil jen u mládeže, což je oproti mužskému A týmu rozdíl. Pana Juga tímto zdravím a vzkazuji mu, ať je hodně zdravý a užívá si život. 

Nemohl jsem si nevšimnout, že ve vašich utkáních často nevypotřebujete všechny oddechové časy. (V dobrém) Šetříte si je na play off? 

Time-outy – to je specifická věc každého trenéra. Pokud nám zápas vyloženě neutíká, snažím se šetřit oddechové časy na poslední dvě-tři minuty, abychom si mohli v případě problémů něco říci. Pokud jsme v laufu, není důvod do hry zasahovat. Kondičně jsme na tom skvěle, takže nepotřebujeme brát time kvůli odpočinku. Jsem ale stále v procesu učení v mužském basketbale, takže v budoucnu budu možná time-outy využívat trochu jinak. 

Jaký je váš trenérský vzor a co na jeho taktice máte nejraději?

Trenérských vzorů mám víc. Dlouhodobě sleduju Željka Obradoviče, protože je to nejúspěšnější trenér v historii Euroligy. Určitě zmíním Sergia Scariola, Pabla Lasa, Xaviho Pascuala. Ale momentálně “hltám” Šarase Jasikevičiuse, který v první trenérské sezoně dovedl Žalgiris ke třetímu místu v Eurolize a nyní vede Barcelonu. I tam ukazuje, že to bude jeden z TOP trenérů Euroligy v následujících dvou dekádách. 

Svit a mladé talenty

Svit se už dlouhé roky opírá především o cizince, kteří většinou po sezoně odejdou (až na inventář Avramoviče) a klub pak musí angažovat nové tváře. Kdy se fanoušci mohou těšit na větší zapracování Slováků do sestavy? 

Ano, s Američany je to tak. Co se týká Slováků, tak si myslím, že se v blízké budoucnosti budeme mít na co těšit. Máme celkem dost talentů. Konkrétně šest nebo sedm chlapců z ročníků 2004-2005, kteří by mohli začít svou hráčskou kariéru mezi muži. Určitě jim budeme postupně dávat prostor. Na některých trénincích už někteří z nich bývají s áčkem, nebo aspoň v letní přípravě. Kluci si toho velmi váží, makají na sobě. Věřím proto, že se v průběhu dvou nebo třech roků dočkáme toho, že budou hrát kluci z naší líhně. 

Dobrou sezonu z mladých hráčů Svitu prožívá zejména Jakub Mokráň. Slušné náznaky zatím v několika duelech předvedli i Turza, Horváth, nebo Kuzmiak. Kdo uvedené trojice má v budoucnu na to stát se třeba oporou mužstva?

Jakub Mokráň a Šimon Turza ukázali největší progres od začátku sezony, kdy k nám přišli. V minulých působištích dostávali málo prostoru. My jsme chtěli jít cestou, že chceme hrát s více (mladými) Slováky, kteří na sobě budou tvrdě pracovat. Šimon i Jakub důvěru oplácí maximálně. Tráví v tělocvičně moře času navíc po trénincích a je to na nich vidět. Pokud budou pokračovat, mohou se třeba už v budoucím ročníku stát nosnými hráči týmu. Já jim za jejich přístup děkuji, protože je radost pracovat s kluky, kteří mají cíle a chtějí se zlepšovat.

Děkuji za rozhovor a ať se daří!