František Váňa o volbě Ústí, pozitivech nymburské štace, pandích tifosi i specifikách derby

Před letošní sezonou posílil Ústí nad Labem produktivní křídelník František Váňa, jenž Nymburk opustil po dvou sezonách. V rozhovoru se tenhle sympatický pětadvacetiletý trojkový fantom rozpovídal o předchozích angažmá, ale také poodhalil zákruty ústecké kabiny.

Jak se rodil přestup do Ústí a pozitiva dvouletého nymburského angažmá

Františku, před letošní sezonou jste z Nymburka přestoupil do Ústí nad Labem. Přibližte, jak váš přestup probíhal a kolik dalších týmů z Kooperativa NBL mělo o vaše služby zájem?
V létě při hledání dalšího angažmá jsme s agentem oslovili několik týmů, které by měly zájem – a asi se čtyřmi z nich jsme poté dále jednali. Po zhruba dvoutýdenní komunikaci s týmy byl největší zájem na dohodě s Ústím, kde také přistoupili na podmínku jednoleté smlouvy. Ze strany Slunety byl zájem podepsat dalšího Čecha po odchodu Spencera Svejcara do Nymburka.

Když jste se tedy finálně rozhodoval, kde zakotvíte, tak co dalšího hrálo rozhodující roli při vašem výběru?
Jak jsem zmínil výše, velkou roli hrála roční smlouva. Dalším důležitým faktorem byl také trenér Jan Šotnar, který udělal za poslední roky velký posun a jeho přístup se mi líbí. Pozitivní je také to, že opět můžu hrát s dlouholetým kamarádem Martinem Nábělkem. Pro mě je skvělé také to, že Ústí je kousek od Prahy, kde studuje má snoubenka.

Angažmá v týmu multišampionů výrazně ovlivnilo vaše vážné zranění kolene, kdy jste si v předminulé sezoně přetrhl přední zkřížený vaz. Jak složitý byl návrat? Pobolívá vás koleno doteď, nebo už je všechno v úplném pořádku?
Koleno jsem si přetrhl ve druhém zápase finálové série s Opavou, takže na operaci a část rekonvalescence jsem měl celé léto. Celkově musím říct, že návrat na palubovku byl rychlejší, než jsem čekal, a asi za půl roku od operace jsem opět mohl hrát. Zmeškal jsem tak „pouze“ 14 zápasů základní části. Ale návrat po takovém zranění nebývá snadný, proto jsem po zbytek sezony spíše hledal zpátky svoji formu a jistotu. Dnes už si troufám tvrdit, že je koleno plně zdravé a odhodil jsem tak i ortézu, jelikož se cítím velmi dobře.

Co pozitivního si z angažmá v Nymburku odnášíte? Co konkrétně vám angažmá nejvíc dalo?
Nejvíce si toho z Nymburka odnáším z mé první sezony pod trenérem Aleksanderem Sekulićem. Naučil jsem se toho od něj opravdu hodně, zejména v obraně, na kterou vždy velmi dbal a já v ní nikdy nebyl úplný přeborník. Také musím zmínit Petra Bendu, který mi ukázal, jak vypadá ryzí profesionál – tím, jak se stará o své tělo a jeho celkovým přístupem k basketu. Jsem vděčný za zkušenost zahrát si Ligu mistrů. A opomenout nemůžu ani zisk titulu, to už mi nikdo nesebere.

Úchvatná vítězná šňůra i spolupráce s tandemem Autrey – Nichols

Pojďme znovu k Ústí. Nedávno tým hřála úchvatná šňůra sedmi ligových výher v řadě, kterou uťala až porážka v Kolíně po dvojitém prodloužení. Co vaši hru během této série nejvíc zdobilo? Čím jste soupeře dokázali nejvíc deptat?
Po nevydařeném startu jsme chytli skvělou vlnu, kdy jsme hráli pěkný basket a vše si jakoby sedlo. Hodně se nám dařilo v obraně, kterou jsme dokázali mít agresivní, když bylo potřeba. To od Ústí nebylo vždy úplně zvykem a myslím si, že to byl jeden z hlavních klíčů našeho úspěchu. Útok potom přišel sám.

S průměry 17,1 minuty na kurtu a 6,6 bodu na zápas patříte mezi osové hráče Slunety. Jak jste s těmito čísly vy osobně spokojený?
Popravdě s těmi čísly nejsem ještě spokojený. Chtěl bych být ještě platnější a více pomáhat týmu ve všech směrech. Chvíli mi trvalo se v týmu najít a střelba mi ze začátku sezony moc nešla, ale věřím, že se do toho postupně dostávám a bude to jen lepší.

Prim ve hře Ústí hrají Američané, především pak silný perimetrový tandem Ty Nichols – Lamb Autrey. Fanoušci si občas dělali legraci, že na hřišti budou potřebovat dva balony. Je spolupráce i komunikace s nimi bezproblémová?
Je pravda, že kdyby měli každý svůj míč, byli by asi úplně nejšťastnější. (usměje se) Spolupráce s nimi se ale pořád zlepšuje a vyvíjí, což našich sedm výher v řadě jenom potvrdilo. Lamb je náš ústřední rozehrávač, který sice hraje svým stylem, ale je velmi produktivní a hladový po výhře. A o Tyovi nemusím ani mluvit, každý ví, jaký je to na hřišti zabiják a postrach obran. Komunikace s kluky je z mé strany naprosto v pohodě a třeba Ty umí být někdy docela vtipálek.

V ligové tabulce vám aktuálně patří páté místo s bilancí sedmi výher a pěti porážek. Je nějaká prohra, která vás opravdu mrzí?
Každá porážka nás dost mrzí, nejvíce ale bolí prohra v prvním zápase doma s Kolínem, na který jsme si věřili. A potom hlavně ztracené derby s Děčínem, na které přišla plná hala a atmosféra byla naprosto fantastická!

Kulisa v hale Pand a exponovanost severního derby

Jak se vám zamlouvá právě kulisa v ústecké aréně, která bývá bouřlivá a při exponovaných zápasech narvaná k prasknutí? Osobně jsem byl na zmiňovaném derby a v hale to opravdu vřelo.
Fanoušci zde v Ústí jsou skvělí. Na každý zápas se fanoušky zaplní většina hlediště, výborně fandí a jsou s námi vždy až do konce, i když se třeba tolik nedaří. Užívám si díky tomu každou vteřinu na hřišti a doufám, že se jim odvděčíme co nejlepší hrou.

Právě Děčín bude po zítřejší domácí dohrávce 11. kola s Nymburkem váš první soupeř po reprezentační pauze. Bude pro vás velkou motivací vendeta za domácí ztrátu s Válečníky? Souhlasíte, že atmosféra a vše kolem derby je odlišné od ostatních ligových zápasů?
Sám jsem předtím neměl s takovým derby zkušenost a první letošní jsem si velmi užil, bohužel s hořkým koncem pro nás. Motivace oplatit Děčínu porážku je tedy přirozeně obrovská. Určitě souhlasím, že tyto zápasy v sobě mají ohromný náboj a ani jedna strana nechce dát nic zadarmo. Jak na hřišti, tak v hledišti. Atmosféra okolo je opravdu ohlušující, často je i těžké slyšet se navzájem v obraně. Připomnělo mi to atmosféru finálových sérií s Opavou. Na odvetu se hodně těším!

Foto: Kryštof Hanžl/Czech Sport Photo