Jan Slowiak: Česko má velký mládežnický potenciál
Jan Slowiak vedl české mládežnické reprezentace, mnozí si jej také pamatují z NBL, kde působil na lavičkách Liberce a Pardubic. V rozhovoru pro Svět basketu se rozpovídal o českých talentech, “klonování” Coreyho Muirheada i specifickém stylu řízení bývalého pardubického pivota Marcuse Arnolda. Jak se trenéru Slowiakovi líbí moderní pojetí basketbalu ala Golden State, nebo co jej čeká v následujících měsících, to se dočtete v našem rozhovoru.
Trenére, na jakou část své kariéry vzpomínáte nejradši?
Takhle to úplně nastavené nemám. Mám hodně dobrých vzpomínek a nemám je odstupňované. Zmíním budování BK Buldok Praha, které vedlo až k zisku titulu Mistra ČR v mladším dorostu. Do tohoto klubu jsem dal hodně úsilí. USK Praha mně zase dal možnost pracovat s výrazným talentem, zažil jsem tituly ve starším dorostu, podílel se na výchově hráčů pro vrcholový basketbal, přičichl jsem také k mužskému basketbalu. Doteď USK fandím, pokud tedy nehraje proti mému týmu (úsměv).
Angažmá u libereckých Kondorů bylo budování klubu na zelené louce: výběr charakterově skvělých hráčů, společný postup z 1. ligy do Mattoni NBL, vstup do NBL s bilancí 5-0, roky v NBL, nakonec série na pět utkání s Prostějovem a 5. místo v NBL. Bohužel, když se tento klub dostal na vrchol, majitelé ho prodali do Brna.
Pardubice pak byly ambiciózní klub. Měl jsem možnost pracovat s velmi kvalitními hráči, zažít bitvy o medaile. Urvali jsme dokonce vítězství na palubovce Nymburka. Hodně jsem si užil finále ČP v liberecké Tipsport aréně, nebo zápasy poháru Eurochallenge.
S mládeží BK Kondoři Liberec mám dvakrát titul v kategoriích U14 a U15, A i ještě jedno stříbro v U15. Mám spoustu rozmanitých bezva vzpomínek, které mi basketbal dal. Mám jej moc rád, když se hraje s nasazením a srdcem, je jedno jestli hrají minižáci, nebo hráči NBA.
Máme šikovné hráče
Jakého jste kdy vedl (podle vás) nejtalentovanějšího hráče v mládežnických kategoriích? Potvrdil se poté váš pohled na něj v jeho další kariéře?
No, opravdu nemůžu zmínit jen jedno jméno: Mezi top talenty patřil na USK Jirka Hubálek, který se později prosadil v NCAA a měl členitou úspěšnou kariéru v různých zemích. Poslední mou sezónu na USK jsem kromě starších dorostenců trénoval i kategorii U14. A v ní se jako dvanáctiletý úspěšně prosazoval Tomáš Satoranský. Byl šikovný, měl charakter, ale že to dotáhne až do NBA, jsem tehdy netušil. On hodně věcí dokázal vydřít. Další velmi talentované hráče jsem koučoval v reprezentacích ČR U16. O jménech David Böhm, Ondřej Hanzlík, Kristián Kocáb, Ondřej Husták, Jakub Nečas ještě uslyšíme. Omlouvám se všem, které jsem nezmínil, ale příslibů pro budoucnost českého basketbalu jsem v posledních letech potkal dost.
V NBL jste působil na lavičce Liberce a Pardubic. Jak vzpomínáte na angažmá u Kondorů, jejichž tým jste dokázal stabilizovat?
Budování Kondorů bylo jedno z těch nejpozitivnějších období. Zamiloval jsem si město Liberec, měl jsem štěstí na výběr hráčů. Postup hned první sezónu do Mattoni NBL jsme si všichni moc užili. Potom tři sezóny v NBL – jedna dobrá, druhá slabší, třetí skvělá. Jednou Kondorem, navždy Kondorem.
Pardubice: Zkušenosti a dravé mládí
S Beksou jste později získal dvě bronzové medaile a stříbro v Českém poháru. Jaký byl pro vás přechod od přece jen regionálního týmu Liberce do ambiciózních Pardubic, kde se v každé sezoně očekávají medaile?
Úkol hrát o medaile mě hodně lákal. Snažil jsem se dávat šanci mladým talentovaným hráčům, jichž v tom období měly Pardubice opravdu hodně. První minuty pode mnou odehráli v NBL Martin Kříž i Martin Peterka. Zkušenosti v Eurochallenge Cupu byly pro celý klub posunem. Myslím, že to byly úspěšné roky, jen postup do finále chyběl.
Do Pardubic jste si přivedl z Ostravy například Marcuse Arnolda, což byl na poměry Mattoni NBL nadstandardní pivot. Spolu se Zbyňkem Pospíšilem a dalšími vytvořili velmi silnou podkošovou dvojici. Jaké atributy vám tehdy chyběly k tomu, abyste dokráčeli do finále?
Marcus byl skvělý kluk, tvrdý bojovník se solidní hrou zády ke koši. Velmi konzistentní, velmi spolehlivý. Koneckonců po angažmá v Pardubicích a výkonech v Eurochallenge Cupu dostal smlouvu ve Španělsku. Zbyňa byl velmi šikovný, komplexní basketbalista, bohužel ho limitovala častá zranění. Petr Bohačík a Martin Marek hlavní podkošovou sestavu zkompletovali. Z pohledu současné ligy to byla ohromná síla. Měli jsme velmi kvalitní i perimetr. K finále chyběli zkušenosti všech v klubu. Já, hráči, vedení – všichni jsme moc chtěli, ale nikdo jsme tam nebyli. Zlepšovali jsme se krok po kroku. Nejlépe vypadal tým ve třetí sezóně, ale evropský pohár nás vyčerpal a v play-off se tým zdravotně rozpadl.
Naklonovat Coreyho
Velkou osobností byl například i Corey Muirhead (který shodou okolností po konci kariéry v USA trénuje), jenž do Pardubic přišel po krachu Nového Jičína. Jaké máte na něj vzpomínky a zkuste popsat jeho největší basketbalové přednosti.
Corey Muirhead byl skvělým hráčem, velmi dobrým atletem, vynikajícím obráncem. Corey byl nejlepším obráncem, co jsem kdy trénoval. Velmi obtížně se porážel v 1 na 1, dobře blokoval, skvěle doskakoval. Pamatuji si, že jsem si říkal, že pokud bych měl v týmu pět takových hráčů, vše bychom vyhráli obranou, všechno bychom přebírali, a soupeři dali jen těžké střely. (úsměv) S Coreym jsem stále v kontaktu a považuji ho za přítele, navštívil jsem ho na tréninku jeho high school, kde je hlavním trenérem. Respekt k jeho osobě je tam obrovský.
Když už jsem nakousl pivoty: Jak se díváte na moderní trendy v basketbalu, kde všichni chtějí hrát “zvenku” jako Golden State a klasičtí pivoti už ve hře (až na výjimky) nemají moc místo?
Atletismus současnému basketbalu dominuje, univerzálnost hráčů je charakteristická, hra do vnitřního prostoru přihrávkou však nevymizela. Jen si blízko koše často dělají prostor rozehrávači (nebo nižší křídla), kteří odtud dobře přihrávají a vysoká křídla a pivoti naopak často dobře střílí z dálky. To je moderní basketbal, mně se taková hra líbí.
Jaké je koučovat zápasy ve velkých arénách v Pardubicích či Liberci?
Bylo to nádherné a pro basketbal velmi důstojné prostředí. Akorát počet diváků kolikrát nebyl dostatečnou kulisou pro tak velikou arénu. V Pardubicích to na některá utkání bylo lepší, v Liberci se to zlepšovalo postupně. Než se diváci naučili na basketbal chodit pravidelně ve větším počtu, tak ho prodali do Brna.
Na skok v repre
Ještě nedávno jste působil u reprezentace U16 a o mládeži máte velký přehled. Jaké má teď český basketbal největší talenty? Má nyní někdo potenciál zahrát si například Euroligu?
Už jsem některé kluky jmenoval. Máme velmi dobrý potenciál a není to o jednom hráči. Kluby, ČBF, trenéři, rodiče, agenti dělají maximum, aby kluci měli podmínky pro další růst. Individualizace tréninkového procesu. To je cesta, která vede k doplňování současné reprezentace o další superhráče.
V roce 2010 jste byl asistentem u seniorské reprezentace, která se tehdy “drápala” zpět do divize A. Co vám osobně dalo toto angažmá? Jan náročné bylo pro kluky oklepat se z nepovedené baráže v Estonsku a ihned postoupit do A divize?
Já byl u tohoto vznikajícího týmu jedno léto jako asistent trenéra Budínského. Přijel jsem po ME U20 v Chorvatsku a byl jsem docela bez energie. Atmosféra v týmu byla tak prima, že nakopla i mě, dobila mi baterky. Hodně pozitivní náladě pomohl i Mike Taylor. Navíc se podařilo v tomto bloku vše vyhrát, takže vzpomínky na to mám skvělé.
Jan Slowiak a budoucnost
Život basketbalového kouče je o povinnostech, ale jistě jste také zažil i nějakou humornou historku. Můžete se s námi o nějakou podělit?
Když jsme zmínili Marcuse Arnolda: jeho řízení služební Fábie bylo zážitkem pro celé Pardubice. Když vlezl do auta, tak si sedlo o 20 cm níž. Navíc neuměl moc řadit, takže jezdil přískoky a zaparkoval před panelákem, kde bydlel. (smích) Druhý den našel za stěračem cedulku, kterou nám přinesl, abychom mu ji přeložili. Stálo na ní: “Ty debile, když neumíš parkovat, tak přijď v 7 před barák a já ti to vysvětlím!“ Marcus na to s poker face: „OK, I will come.“ Představa, jak se asi tvářil ten chlap, když tam uviděl 207 cm nabušeného černocha… (smích)
Kam budou směřovat další kroky trenéra Jan Slowiak?
Momentálně pracuji na dalším kariérním kroku ve spojení s top českou sportovní agenturou. Spolupráce by měla být prospěšná pro obě strany a přispěje k rozvoji českých basketbalových talentů. Více si můžeme povědět za čtvrt roku.
Díky za rozhovor a ať se daří!
