Slowiak: Mezinárodní konfrontace českým a slovenským klubům chybí, hráči díky ní rostou

Bývalý kouč Pardubic, Liberce a českých mládežnických reprezentací Jan Slowiak se rozpovídal o poměrech v české i slovenské lize. Kvituje restart Česko – slovenského poháru, ovšem podotýká, že je důležité, aby kluby NBL a SBL hrávaly pravidelně těžké zápasy v evropských pohárech. Jedině tak budou mladí talenti růst.

V minulých dnech jsme zaznamenali vzkříšení Česko-slovenského poháru mužů. Ten se odehraje první dva víkendy v září za účasti šesti českých a šesti slovenských celků. Co na to říkáte? 

Já takovou možnost vítám. Myslím, že konfrontace dvou lig bude velmi zajímavá. Letos jsem velmi podrobně sledoval vedle KNBL i SBL a myslím, že její úroveň dosahuje středu tabulky české ligy. Pro diváky bude Česko – slovenský pohár velmi zajímavá soutěž.

Někteří “zlí jazykové” tvrdí, že polovina slovenských účastníků poháru nebude konkurenceschopných, už jen proto, že v té době ještě nebudou mít kompletní kádry na sezonu 21/22. Jak se na to díváte vy?

Nemyslím si. Hrát na Slovensku je a bude vždy složité. Týmy jsou v domácím prostředí silné. Navíc české celky nebudou v této fázi přípravy nejspíš také ještě v top formě. Bude to pro obě strany podobné.

Trénoval jste Pardubice v době, kdy si Mattoni NBL zahrála dvě slovenská mužstva – Levice a Inter. Jak vzpomínáte na konfrontace s nimi?

Zejména Levice byly v té době velmi konkurenceschopné s českými mužstvy a jejich výkony byly solidní. Měly velmi dobré zázemí a skvělé domácí prostředí a fanoušky. Inter tehdy postihly nějaké finanční problémy v průběhu sezony, takže ten ročník dokončil s odlišným kádrem, než s jakým ji začínal. Mattoni NBL byla v té době hodně kvalitní soutěž a Levice se v obou sezonách dostaly do play off, což hovoří za vše. 

Richard Körner v zápasu FE Cupu Inter – Benfica (sezona 19/20)

Peněz je méně, kvalita lig klesá

V čem podle vás tkví hlavní rozdíl mezi Kooperativa NBL a Niké SBL (když pomineme tým Nymburku, který samozřejmě úroveň NBL dost zvyšuje)?

Když pominu Nymburk, tak myslím, že ty soutěže jsou téměř srovnatelné. Ono se to těžko porovnává, ale mám dojem, že špička SBL by byla letos někde okolo 5. místa v KNBL. Myslím, že týmy Opavy a Kolína by byly schopny Niké SBL letos vyhrát. Ale dodávám, že je to můj subjektivní pohled, může být mylný. 

Jak se podle vás česko-slovenský basketbal změnil za oněch téměř 10 let?

Tady bohužel tak pozitivní nebudu. V obou ligách je daleko méně peněz, než bývalo. V KNBL je daleko oproti SBL lepší marketing. Je škoda, že ve špičce KNBL nejsou týmy, které by se více snažily šlapat Nymburku na paty. V obou ligách jsou ale k vidění velmi zajímavé zápasy. Nižší rozpočty vedou i k tomu, že dostávají šanci mladí hráči, kteří by ještě před pár lety šanci nedostávali. Utkání jsou vyrovnaná, každý může porazit každého, s výjimkou Nymburku. 

Myslíte, že se slovenský basket pomalu dostává z nejhoršího, když i reprezentace postoupila do další fáze předkvalifikace na MS?

Slovensko nemá vůbec špatný nároďák. Mají dobře sestavený tým a mají hodně vysokých hráčů. Brodziansky je špičkový hráč v ACB lize, velmi dobrý střelec. Na rozehrávce mají Maria Ihringa, což je další zajímavý hráč. Do budoucna se dá očekávat, že se budou dál zlepšovat a mohli by postoupit i na Eurobasket. 

Skvělá práce s mládeží v USK a v Brně

Když se ohlédnete za koronavirovou sezonou 20/21, vidíte v KNBL a SBL nějaké mladé talenty, které dostaly ve svých týmech více prostoru a svou šanci využily? 

V KNBL nejvýraznější stopu v tomto směru zanechávají dva kluby – USK a Brno. V jejich kádrech je několik mladých hráčů, jež letos šanci dostali. Nejprve bych vypíchl Marka Vyroubala, rozehrávače USK Praha. Marek skvěle využil minuty, jež mu byly trenérem dány a roste ve výborného guarda. Dále mě zaujala trojice hráčů: Prvním z nich je Jakub Nečas, který dokázal být i v play off zápasech rozhodujícím faktorem, což je v jeho věku obdivuhodné. Z Brna ale i Richard Bálint ukázal velmi kvalitní utkání a svůj ohromný střelecký potenciál. V dresu USK měl také výborné zápasy Ondřej Švec.

Brněnský Jakub Nečas v zápas o bronz v Kolíně
Foto: Jan Russnák

Jak už jsem říkal, tu šanci dostalo hodně dalších hráčů. Co se týká SBL, tam mě hodně zaujali v Interu bratři Malovcové, také ročník 2003 a 2004. Obecně Inter vsadil na velmi mladé borce a to i cizince. Beručka i López dokázali spolu se slovenskými mladými překonat Interu “takovou přechodovou” sezonu.

V NBL jdeme v posledních letech cestou méně cizinců, ve většině mužstev SBL naproti tomu tvoří osu týmů Američané a hráči z býv. Jugoslávie. Proč Slovensko nemá tolik mladých talentů, jako Češi (i s přihlédnutím, že je nás dvakrát více)? 

Členská základna je pro to klíč. ČBF udělala v posledních letech v podpoře mládežnických reprezentací a klubových projektů velký kus práce. Díky tomu se podařilo individuální prací v klubech s těmi kluky vyprofilovat talenty. V tom mi přijde, že na Slovensku je to daleko více o tom, kde se kdo objeví a nebo “urodí”. Také tam jsou velcí talenti: Zmíním v ročníku 2003 hráče Hronského. Viděl jsem jej v reprezentacích a musím říct, že má obrovský potenciál. Aby jej ale mohl lépe rozvíjet, šel na střední školu do USA. Na Slovensku zkrátka nejsou tak výrazné programy v rámci akademií, kde by mladé talenty rozvíjeli ve vrcholové basketbalisty.  

Do evropských pohárů pravidelně

Když pomineme Nymburk. Co říkáte na působení českých, resp. slovenských celků v evropských soutěžích pod FIBA v posledních řekněme pěti letech? Tedy Opava v Lize mistrů, Pardubice, Inter a Prievidza ve FIBA Europe Cupu?

Všechny kluby, jež jdou do pohárů, oceňuji. Dokud tam nebudeme mít pravidelné zastoupení v co nejširším měřítku, tak se špičkovým basketbalovým zemím nepřiblížíme. Optimální by bylo, abychom měli v obou republikách euroligový tým a ještě několik eurocupových či týmů z LM. Konfrontace se špičkovými protivníky je věc, která hráče (i trenéry) vychovává a posunuje dál. Je fajn, že se o to týmy občas pokouší, ale mám dojem, že to je stále hrozně málo. Jsou to spíš takové výstřely a není to konzistentní snaha. Samozřejmě za tím pak stojí i finanční vyčerpání. 

BC Prievidza si zahrála FIBA Europe Cup v sezoně 16/17 a postoupila ze základní skupiny

Vy sám jste měl s Beksou úspěch v tehdejším FIBA Eurochallenge, v němž jste postoupili ze základní skupiny a porazil třeba Roanne, nebo Nižnyj Novgorod. Jak na to vzpomínáte? 

Považuji to za jeden z vrcholů své kariéry. Tenkrát jsme to šli zkusit. Výsledky v základní skupině byly nad očekávání: Dvakrát jsme porazili Ukrajince, dokázali jsme doma porazit Roanne, což byl kvalitní francouzský tým. Postoupili jsme a v té další fázi jsme už vyhráli pouze jeden zápas. Avšak hráli jsme extrémně vyrovnané utkání s Fuenlabradou a dva super zápasy s Besiktasem. Turky tehdy trénoval současný vítěz Euroligy s Efesem – kouč Ataman. Mělo to skvělý náboj a nebyli jsme daleko od toho, abychom v tom Turecku vyhráli. Obecně myslím, že mě i hráče ta zkušenost velmi posunula. Jak jsem už řekl – je škoda, že takové soutěže nehrajeme pravidelně ve větším množství týmů.