Teo Hojč: Levice byly můj druhý domov, ale Priština je výzva

Trenér Teo Hojč, vítěz SBL i Slovenského poháru s Levicemi, se pro Svět basketu rozpovídal, proč přijal nabídku z exotického Kosova. Jaký teď koučuje v Prištině tým, jak si užívá elektrizující atmosféru kosovské ligy a jaká je její úroveň, či jak se mu v Prištině žije, to se dozvíte po přečtení následujících řádků.

Po odchodu z Levic jsi po půlroční trenérské pauze přijal nabídku do kosovské ligy, ačkoli jsi měl i jiné možnosti. Co rozhodlo o tom, že jsi se stal trenérem Sigal Priština?

Já měl nabídky i v létě a téměř každý měsíc, co začaly soutěže. A to po celé Evropě (a i mimo ni), nicméně jsem se nedokázal rozhodnout, kam budou směřovat mé kroky. Chtěl jsem se dále posunout v mé kariéře. Když jsem obdržel nabídku z Ligu mistrů / FIBA Europe Cupu z Prištiny, rozhodl jsem se ji přijmout. Chtěl jsem hrát mezinárodní soutěže, udělat další krok kupředu, to byl hlavní důvod, proč jsem kývl.

Situace v novém týmu

Počítám, že cílem klubu je vyhrát titul. Za tvých 40 dní s týmem jsi dokázal mužstvo dovést ke 4 výhrám z 6 zápasů a máte bilanci 17-5. Jak hodnotíš vaše šance do zbytku sezony a kdo je hlavní rival Prištiny?

Cíle klubu jsou ty nejvyšší, i když v letošní sezóně je situace jiná než v předchozích sezónách. Hlavním faktorem je, že jsme museli snížit rozpočet, takže si nemůžeme dovolit hráče tak na vysoké úrovni, jak tu bývalo zvykem. Priština dlouho byla nejbohatším klubem v zemi, měla v týmu ty nejlepší hráče a nikdo z ostatních klubů se ji nemohl vyrovnat. Nyní je nejbohatším klubem Peja. Dalším důvodem je, že nás opustil nejlepší hráč v lize Dardan Berisha, kterého si mohou vaši čtenáři pamatovat z jeho působení v Nymburku. Byl druhým nejlepším střelcem ve FIBA Euro Cupu. Dardan odešel k našemu největšímu rivalovi, do klubu Peja. Druhý nejlepší hráč ligy Divine Myles (který také vlastní kosovský pas) odešel do francouzské Pro A. Takže v jeden den jsme přišli o dva nejlepší hráče ligy.

Díky těmto odchodům jsme museli snížit rozpočet, ale také jsme vzali tři nové tváře do týmu. Momentální situace není nejjednodušší, protože jsme už v druhé polovině sezóny. Ale to je věc, co nemůžu ovlivnit, takže se soustředím na svojí práci jak nejlépe umím. Chci pomoci svému týmu a vyhrávat zápasy. Majitelé klubu si jsou vědomi aktuální situace a proto mi také nabídli prodloužení smlouvy o další roky. Sami vědí, že docílit úspěchu v letošní sezóně bude těžké, ale chceme se dostat do finále v play-off a také v národním poháru.

Ze zápasu Peja - Sigal Priština
Ze zápasu Peja – Sigal Priština
Foto: Archiv Tea Hojče

No LeBron James rule

Mužstvo si na podzim zahrálo FIBA Europe Cup, v němž vypadlo ve skupině (2-4). Zkus čtenářům svůj tým stručně představit. Na jaké filozofii se trenér Teo Hojč snaží stavět?

Po léta byl klub založen na silných individualitách. Podobná situace byla i v první polovině této sezony, kdy byla hra založena hlavně na umění dvou hráčů – Beriši a Mylese. Pro klub i hráče je nyní novinka, že chci hrát týmový basket s jasnými pravidly v útoku i v obraně. Věřím, že toto je jediná cesta, jak můžeme být úspěšní. Vyhlásil jsem – „No LeBron James rule“! Je tím míněno, že kdybych měl v týmu někoho jako LeBrona, řeknu mu ať jde a ten zápas pro nás vyhraje. Ale my teď nemáme takovou individuální kvalitu, takže musíme hrát jako tým. Pro některé hráče je to teď těžké, protože na to nebyli zvyklí.

Vedení se mě ptalo, zda naučím hráče tuhle filozofii, než začne play off. Tým je však dobře typologicky poskládán a kluci tvrdě pracují. Navíc se mi zatím jeví dobře i po lidské stránce. Jsem rád, že můžu s takovými hráči pracovat. Snažím se postupně dávat šanci mladým, méně vytěžovaným hráčům, ale je těžké skloubit vývoj mladých hráčů a k tomu vyhrávat tituly.

Kosovská liga vs. SBL

Jaká se ti zdá úroveň kosovské ligy, když ji třeba srovnáš s SBL? Jak se tam třeba pohybují výše platů u hvězd jednotlivých týmů?

Mohu říci, že úroveň na Slovensku i v Kosovu je na podobné úrovni. Pro hvězdy týmů není problém si tu vydělat opravdu dobré peníze, které se můžou blížit platům v lepších evropských ligách.

Podle výsledků se v Kosovu moc nebrání, žádnou výjimkou nejsou ani skóre například 96:83. Lze s nadsázkou říci, že v Kosovu vítězí ten, který soupeře jednoduše přestřílí?

Většina týmů je orientovaných ofenzivně. Nehraje se tu v příliš vysokém tempu, hráči hodně drží míč. Obdivují tu trojkaře, takže kluby podepisují spoustu výborných střelců z dálky. Zahraniční borci jsou zejména z USA. Takže si můžeš představit, jak na mě kluci zírali, když jsem jim řekl, že budeme tvrdě pracovat na zlepšení obrany. A to jak individuální, tak i týmové. Našim cílem je inkasovat maximálně 70 bodů na zápas. Postupně se zlepšujeme, ale stále je před námi spousta práce.

Zamyšlený trenér Hojč
Zamyšlený trenér Hojč
Foto: Facebook Sigal Priština

Hodinu před zápasem „plný dům“

Podle některých videí panuje v zápasech výše postavených týmů v hledišti skvělá atmosféra. Jaká je vůbec průměrná návštěvnost v lize, potažmo na vašich zápasech?

Atmosféra na zápasech je úžasná a šílená zároveň. Je to něco, co nezažiješ každý den. Dalo by se to srovnat s top týmy v Řecku. Zatím jsem nic podobného nezažil. Však jsi sdílel to video na Svět basketu, mohl sis udělat představu. Nikdy jsem neviděl plnou halu hodinu před začátkem zápasu. Tři tisíce lidí v aréně a dva před ní. Nejprve jsem byl šokován, ale pak jsem si to začal užívat. Na tom zápase bylo přes sto policistů a security. Fandové jsou velmi vášniví a loajální ke svému klubu.

My v Prištině sice nemíváme plnou halu, zato však máme skvělé ultras jménem „Plisat“ a ti nás podporují po celých minut: Nepřestávají zpívat, skákat, mají choreo. Na zápasech evropských pohárů a v play off máme samozřejmě i my „plný dům“. Většina hal tu má kapacitu okolo 2.500 míst a jak jsem řekl, jsou většinou narvané a je v nich výborná atmosféra. 

Choreo na domácím zápase Prištiny
Choreo na domácím zápase Prištiny
Foto: Archiv Tea Hojče

Jaká je v kosovské lize kvóta pro počet cizinců v týmu? Jaký je asi poměr domácích a zahraničních borců? Jaké národnosti zahraničních hráčů převažují?

Maximum cizinců na tým jsou 4. Další podmínkou je, že musíš mít po celou dobu zápasu na hřištI alespoň dva domácí hráče. Pak je tu pravidlo o tom, že v každém zápase musí být mladý hráč pod 20 let s alespoň 20 minutami. Můj tým jich má tři a jednoho Bosňana s britským pasem.

Život v Prištině

Kosovo je pro mnohé exotickou Evropskou destinací, která ale nemá valnou pověst. Nebál ses přijat angažmá v zemi, kterou řada lidí považuje za nebezpečnou?

Nemám rád míchání sportu a politiky. Moje vlast Slovinsko také zažila válku za nezávislost na Jugoslávii, podobně jako další země býv. Jugoslávie. Naštěstí tyhle časy už jsou za námi. Všichni chtějí žít ve svobodě a míru. Moje rodina a kamarádi se o mě báli, ale jak jsem řekl, zatím mám s Kosovem jen dobré zkušenosti.

Jak se Tobě osobně v Prištině žije? Zařídil ti klub byt? Jak daleko to z něj máš do haly? Co Tě na životě v Kosovu nejvíce překvapilo? Jací jsou tamní obyvatelé?

Líbí se mi tu. Jídlo je tu nejlepší, co jsem kdy jedl a je také velmi levné, takže hodně lidí jí v restauracích. V Prištině je také mnoho krásných kaváren a barů. Lidé tu milují život, byl jsem překvapen, jak jsou tu bary plné každý den. Jako všude na Balkáně i tady lidé pijí hodně kávy a také prokazují svou pohostinnost. Priština se stále rozrůstá, pořád se tady něco staví. Já bydlím v kompletně nové čtvrti, kde jinak žije většina cizinců. Mám to 15 minut pěšky do našeho tréninkového centra, blízko jsou také nadnárodní obchody, restaurace, takže si nemůžu stěžovat.

Navštívíte Kosovo?

Co se týká srovnání cen? Jaké jsou v průměru například ve srovnání se Slovenskem nebo Českem? Lidé nejspíše mají podstatně nižší platy…

Ceny jsou tady nižší než na Slovensku anebo v České republice. Zejména v restauracích. Capuccino stojí 1 euro, lístek do kina 3 eura, velké pivo tu stojí 0,5 eur. Permanentka na jeden měsíc do fitness centra tu stojí 10 eur. Jako trenér jsem připraven, že budu muset občas změnit místa, ve kterém žiji. Hrozně rád používám citát z mé oblíbené knihy Alchymista „Toto místo není divné, je prostě jiné“. Jsem moc rád, že mohu díky mé práci cestovat, vidět místa, které bych jinak neviděl. Rád poznávám nové lidi a jiné kultury.

Moderní Priština
Moderní Priština
Foto: Archiv Tea Hojče

Doporučil bys návštěvu Kosova, ať už za basketem, přírodou, nebo památkami?

Neviděl jsem zatím detailněji další zajímavá místa kromě Prištiny, takže je pro mě těžké odpovědět. Ale Prištinu doporučuji navštívit už jen pro to skvělé jídlo a pití, nízké ceny a odlišnou kulturu.

Vzpomínky na Levice

V Levicích jsi strávil čtyři roky. Co ti zatím v Prištině oproti Levicím nejvíce chybí? A na co z působení u Patriotů nejraději vzpomínáš? Po osobní i po basketbalové stránce.

Mé roky v Levicích byly jedny z nejlepších v mém životě. Moc mi Levice chybí. Navždy si budu pamatovat úžasné vzpomínky a to, co jsme tam dokázali. Na lidi, které jsem tam potkal, na skvělé fanoušky. V té době, kdy jsem přišel do Levic, se klub v předchozích sezónách nacházel na dolních místech tabulky SBL. Do tří let jsme se spolu s úžasnými majiteli, hráči a dalšími zaměstnanci a samozřejmě s výbornými fanoušky, stali šampióny. Ale jak to tak bývá, každý příběh má svůj začátek i konec. Chybí mi Levice, kamarádi, které tam mám, naši fanoušci. Když jsem odešel z Levic, bylo to stejné, jako bych opustil svůj domov.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.