Základní část NBL minulostí. Kdo překvapil a kdo zklamal? (2. část)

Kooperativa NBL včera prožila derniéru základní části. O postupujících do nadstavby A1 sice bylo rozhodnuto už dva týdny dříve, přesto se pojďme podívat, jak si jednotlivé týmy vedly v období říjen – leden. A že NBL zažila pořádné turbulence: Douglasovo “prásknutí do bot”, brněnské prosincové povstání, skvělou formu Vyorala a Šiřiny, či výkonu USK ve stylu Robina Hooda. To vše za neomezené nadvlády Nymburku.

USK Praha se v tabulce uvelebil v klidném středu (11-11), jenže kdyby zejména venku nerozdával plnými hrstmi, mohli mít Pražané o dvě výhry více. Z Folimanky si svěřenci kouče Repeši udělali téměř nedobytnou pevnost: Z jedenácti zápasů tam dokázaly vyhrát pouze Pardubice, Nymburk a Ústí (a všichni navíc těsně). Mrzet tak musí zejména prohry v Brně, Kolíně a Hradci – tedy u týmů, které budou bojovat ve skupině A2. Tyto neúspěchy měly navíc společného jmenovatele v podobě 94,3 inkasovaných bodů.

V útoku to už je jiná káva. Vedle lídra Applebyho (15 bodů a 5 asistencí na zápas) vidíme v družstvu hned šest Sov, které zapisují průměry alespoň 9 bodů na utkání. A právě ofenziva a variabilita střelců pomohla USK doma porážet Olomoucko, Děčín, Opavu, nebo Svitavy. S nadsázkou lze říci, že tým z Folimanky je takový český Robin Hood. Favority na medaile poráží, nebo jim venku zle zatápí, s “chudými” však triumfy rozdává.

Když se týmu budou vyhýbat zranění, může skončit i do šestého místa. Ještě předtím však Sovy čeká Hyundai Final4 ČP v Plzni, kde v boji trofej vyzvou v semifinále Opavu. Po cestě do Plzně tým “sejmul” Královské sokoly (100:46) a v Prostějově Olomoucko o 21 bodů (po trojkové kanonádě). Kdo ví, zda si nebezpečný USK z Final4 nepřiveze některý z cenných kovů…

Děčín trápí obrana

Válečníci uzavírají osmičku postupujících do A1 s bilancí 10-12. Mohlo být pro ně lépe, kdyby zvládli lépe dvě koncovky se Slunetou. Těsné porážky s úhlavním rivalem bolí, stejně tak by se Válečníkům při bilanci 12-10 dýchalo o poznání lépe. Do nevyzpytatelného předkola totiž nechce nikdo. Hlavním letošním problémem Děčína v NBL je ale defenziva. Dříve výkladní skříň Válečníků inkasuje v průměru 81,8 bodů na zápas. V kombinaci s místy nepříliš kreativním útokem to není ideální vklad pro nadstavbu.

Děčínu uškodila zranění pivotů Grunta s Landou, kvůli čemuž klub přetáhl z Kolína Filipa Vukosavljeviče. Srbský dlouhán dokazuje své kvality a pomáhá 11,4 body a 3,4 doskoky. Spolu s opěrnou osou Pomikálek – Autrey – Šiška to budou klíčoví muži kouče Grepla pro náročné boje v nadstavbě a play off. Děčín je ale mužstvo jako dělané pro vypjaté zápasy a věřím, že obrana se postupně vylepší, což naznačila i výhra nad Pardubicemi 77:70. Podstatný samozřejmě bude i brzký návrat zraněného Tomáše Pomikálka.

V A2 vše otevřené

Královští sokoli v základní části pokračovali v obměně kádru a přivedli ze Slovenska Nemanju Barace a Filipa Haladu. Čtyři ze svých šesti výher posbírali Východočeši doma. Možná by jich bylo i více, jenže s obranou si Východočeši až na výjimky netykají. Pěkně to ilustruje výsledek se Svitavami (102:107), v němž ani nastřílená stovka nestačila k překvapení favorita. Královští sokoli hrají líbivý basketbal, ale jejich deváté místo pro mě překvapení není. Pokud oporám vydrží zdraví, do předkola by se mohli podívat. Zvláště, když mají dvě výhry nad rivaly z Ostravy a Brna.

Na šest výher si po skalpu Slunety (i bez Newkirka) polepšila i NH Ostrava. Kdo by to před sezonou čekal? Příprava a říjen v NBL totiž v mých očích pasovala Novou Huť na poslední místo. Říkal jsem si, že kluci budou rádi za usmolené tři výhry. Nefungovalo tam totiž prakticky nic. Leč kouč Bálint zapracoval mladé hráče, přivedl Holseyho a Callowaye, což rázem z party kapitána Bohačíka činí nebezpečného soupeře. A to zejména doma na Tatranu. I tady platí, že tým příliš nebrání, ale výhra v Brně, či skalp oslabeného Olomoucka mužstvu pomohl. Tři výhry z posledních čtyřech kol jsou dobrou vizitkou. Ostrava by měla s Kolínem a Brnem zabojovat o desátou pozici.

Zvedne se Brno?

Kolín se svou úzkou rotací jsem před sezonou pasoval na chvost tabulky a moje očekávání se vyplnila. Medvědi však na tom mohli být i lépe. Po odchodu Vukosavljeviče a problémech Richardsona tým angažoval nového střelce Durhama a zdá se, že to byl dobrý krok. Americký hráč pomáhá 19,8 body a 5,6 doskoky na zápas. Jenže dvě výhry po Vánocích (nad Brnem a Hradcem) jsou v “tour” o předkolo málo. Tým sice v poháru zdolal Děčín a potrápil Nymburk, jenže na těsné výsledky se nehraje a Středočeši budou muset ještě o své místo na slunci tvrdě zabojovat. A nestárnoucí tahoun David Machač to dobře ví.

Brno jsem na poslední místo rozhodně netipoval, jenže co čekat, když očekávaná opora Richard Körner dala týmu vale už v říjnu. Po sérii 0-12 však přišlo vykoupení – to už ale za asistence Robyho a Krakoviče – tedy staronových tváří. Skvělý prosinec (tři výhry během čtyř kol), ale tým sužovaný zraněními degradoval v lednu. Sedm porážek včetně té v poháru srazilo tým trenéra Růžičky zpět na samotné dno. Brno by v nadstavbě mohlo těžit z obrany, protože oproti výše zmíněným rivalům inkasuje pouze 86,1 bodů na zápas. Nadstavba má 12 kol, je ale otázka, zda budou stačit na smazání třízápasového manka na Hradec a Ostravu.