V Odrách nic nebylo, tak jsme založili BK Odry

Oba působí dost nenápadně, když usrkávají latté v kavárně Nové Srdce v severomoravském městě Odry. Tedy jen do té doby, než se dvoumetrový Maty Pešák rozpovídá o tom, jak byli naivní při zakládání nového klubu BK Odry, nebo rozesmátě vysvětluje, proč se ještě nenaučil smečovat. Druhý ze zakladatelů, Tomáš Vlček, působí o poznání klidněji, ale i on se později rozjede a poodhalí, jak je náročné zvládat pozici „manažera“, trenéra a hráče, a ještě do toho studovat. Vstupte do světa velkých basketbalových nadšenců, které pohání láska ke hře a třeba se nechte inspirovat.

Kdy jste si začali pohrávat s myšlenkou, že založíte vlastní klub?

TV: Tu myšlenku jsme už měli hrozně dlouho. S Matym jsme hráli 2-3 roky zpět v Hranicích a sami sebe jsme se začali ptát, proč něco není v Odrách. Jezdilo nás tam totiž více, nejen my dva, postupem času i dvě auta z Oder.

Jak je byrokraticky náročné nový klub založit?

MP: Na začátku byla naivní myšlenka, že jeden z nás bude ten „hlavní“, na nějž se to všechno napíše. Ozveme se na ČBF, že chceme hrát tam a tam a za takových a takových podmínek. Ale to byl samozřejmě omyl.

Pomohlo SVČ

Z jakého důvodu?

MP: Ono to tak jednoduše samozřejmě nefunguje. Potřebujete nějaký spolek, nebo IČO, zkrátka organizaci, která to celé zaštítí. Což byl náš největší problém. Sice jsme to věděli, ale měli jsme na to domluveného jednoho člověka, který ze všeho nakonec vycouval. Jenže to už byl „deadline“ přihlášek, takže jsme nevěděli, co budeme dělat.

TV: Možnost byla posunout vznik klubu o rok. To jsme ale nechtěli, takže jsme žádali o různé výjimky a byla s tím spousta práce.

MP: Věděli jsme, že tu je Tělovýchovná jednota, která zaštiťuje spoustu sportů, jenže tam nám řekli, že by chtěli vidět nejprve jednu funkční sezonu. Ať ji zvládneme sami a že by chtěli vidět rozpočet… Což je na jednu stranu pochopitelné, ale pro nás naprosto „vražedné“.  Takže jsme moc rádi, že jsme se dohodli s paní ředitelkou Zhasilovou ze Střediska volného času a SVČ nás zaštítilo.

Pojďme si zahrát na obchoďáky

Jak je těžké sehnat sponzory na provoz klubu? Jaká je cca výše rozpočtu pro tuto soutěž a na co všechno je potřeba při jeho tvorbě myslet a co do něj zahrnout?

TV: Začali jsme tím, že jsme chtěli získat grant od města. Tím, že nám město neoficiálně přislíbilo, že grant dostaneme, podpořilo ten impuls, že hrát chceme určitě už letos. A pak jsme měli „ideální“ myšlenku, že řekneme každému hráči, ať sežene nějakého sponzora.

MP: Zjistili jsme, že čím větší firma, tím menší šance, že něco přispěje. A tak proto, aby se kluci snažili sponzory najít, vymysleli jsme motivaci. Řekli jsme jim, že je to nultá sezona a my potřebujeme dresy, abychom mohli zápasy vůbec hrát. Dresy stojí pro jednoho cca 2.000 kč – čili motivace pro každého byla, že když sežene sponzora, jenž přispěje 4.000 Kč a více, dres mu bude zaplacen z klubové kasy. A v tu chvíli se už někteří začali ozývat, že by možná o někom věděli atd. Až bude někdo další chtít zakládat klub, tak vřele doporučuju.

TV: Někteří naši sponzoři jsou velcí nadšenci sportovní, nebo přímo basketbaloví čili ve finále rádi přispěli.

MP: A co se týká rozpočtu, abyste hráli tuhle ligu, musíte operovat s částkou přibližně 90.000 Kč. Ale jsou v tom už i míče a dresy, které příští rok budeme „amortizovat“, takže rozpočet pak bude o něco nižší.

Musíte stát za trenérem

Jak náročné je zvládat chod BK Odry, tréninky, zápasy s normální prací či studiem?

TV: Pro nás oba to znamená se studiem i s brigádou.

MP: Doporučuju klub zakládat s někým, nedělat to všechno sám. Vzájemně jsme se podpořili s Tomem, neboť každý uměl něco a zařídil něco. Pak u každého domácího utkání musíme nachystat na hale – míče, koše, dostat tam někoho, kdo dělá zápis, časomíru (ideálně dvakrát dva lidi). Po zápase se ta hala musí uklidit. Do toho TJ, která nás pod sebe eventuálně vezme příští rok, chce, abychom dělali práci s dětmi. Takže každé úterý probíhá kroužek basketu, kde se střídáme a ty děti (cca 12-13) tam vedeme.

Oficiálním trenérem BK Odry je Marcel Vlček, Tome, tvůj otec. Objeví se i on na tréninku, nebo je tak časově zaneprázdněný, že chodí jen na zápasy? Nebo jaká je jeho funkce?

TV: On se tréninku moc neobjevuje. Chtěli jsme, aby nás při zápasech střídal a trochu usměrňoval někdo, kdo není v dresu (čili já nebo Maty). Bylo by totiž blbé, abychom někoho stahovali ze hry – teď jsi nedal koš, pojď se posadit. To je špatně. Někoho jsme potřebovali, a nakonec to padlo na mého taťku. On basket miluje, ale je to jen nadšenec, nemá trenérskou licenci. A má málo času, proto tréninky vedu já.

MP: Ještě taková důležitá věc, pro všechny, kteří by chtěli také založit klub. Po první nečekané přátelské výhře nad Lipníkem, přišel druhý přátelák a my, třebaže jsme vedli v poločase asi o 18 (proti Hranicím), prohráli jsme v prodloužení o tři body. A najednou začnou řvát diváci na trenéra, že on tomu vůbec nerozumí, že není trenér, že oni by to zvládli líp apod. Je pak strašně důležité tu pozici kouče týmem podpořit.

Máme na postup!

Jaké jsou ambice pro tuto sezonu? Myslíte, že můžete postoupit? (rozhovor byl pořizován po dvou úvodních zápasech, které Odry oba vyhrály, pozn. red.)

TV: Kluci jsou teď namotivováni a budou chtít vyhrávat, což je fajn, ale na druhou stranu se bojím, co se stane, když teď prohrajeme, ať nejsou zklamaní. Hrajeme teď totiž na Hladnově proti jejich béčku, což bude jeden z nejtěžších soupeřů. Jinak si ale myslím, že na postup máme. Hrajeme basket čtyřikrát týdně, což je na tuto soutěž docela hodně. Můj odhad je, že letos se nám to třeba nepodaří, ale když se to náhodou povede, tak budu šťastný. Úspěch by pro mě byl umístit se v první polovině tabulky. Příští rok bychom pak ten postup mohli urvat, protože už budeme sehranější, zkušenější atd.

Nakolik je vaše hra založena na individuálních výkonech jednotlivých hráčů? Resp. zajímá mě, jak balancujete tu individuální a týmovou stránku?

MP: Na toto se snažíme dávat největší pozor, abychom se „neurvali“ a nešli do toho každý sám za sebe místo jako tým. Samozřejmě, že se to každému někdy v zápase stane. Na začátku jsme si (nebo i lidi z venku nám) říkali – buďte rádi za Martina Rudolfa (vicemistr ČR v extralize juniorů se Snakes Ostrava, pozn. red.), přišel k nám úplně z jiné sféry, má daleko větší zkušenosti atd. Podobně bych ohodnotil i Láďu Gajdoše, který ve svých letech patří k oporám a odvádí velký kus práce. Další hráč, Dominik Martinec má teď čerstvě po škole, začal chodit do práce a nemá vůbec čas na tréninky, ale v zápasech prostor dostane – protože on zrovna zasmečuje (smích), takže pro fanoušky BK Odry je to hodně zajímavý hráč.

Kdy zasmečuješ?

Tak musíš zasmečovat ty a budeš před fanoušky hvězdou ty.. (smích)

MP: Měl bych! (smích)

TV: Mates na tom pracuje…

MP: (skočí do řeči) Já na tom pracuju, ale vždycky si udělám nějaké zranění…

TV: Mates si pořídil i knížku „o výskoku“ a jak jej zlepšit a ona je perfektní. Mates čeká, až já si ji přečtu a udělám nám pak ty tréninky. (smích)

MP: Takže abych to shrnul, snažíme se hrát týmově, protože nikdo nejsme tak dobří individuálně, aby nás soupeř nemohl ubránit.

TV: U nás je to o tom, že každý v týmu umí něco jiného. Láďa má třeba perfektní obranu, asi nejlepší z nás. Mates si zase v útoku pod košem všechny odhrne, je to silový pivot. Martin s Davidem mají trojky, já s Fegym najíždění do koše, nebo nahrávky. Kuba Dvorský nás hodně překvapil, hraje skvěle. Například v Hranicích nedostával moc prostoru a byl úplně ve stínu.

MP: U nás hraje pivota, dostává prostor, protože já taky nemůžu odehrát nějak ke 30 minutám, navíc Kuba může hrát i na pozici 4…

Fanoušci nás ženou dopředu

Čekali jste takový zájem fanoušků o vaše zápasy?

TV: Určitě ne. Jsme mile překvapeni. Když jsem přišel do haly na zápas proti Hranicím a bylo tam tolik fanoušků (odhadem 90-100, pozn. red.), měl jsem husí kůži. A zároveň jsem měl hroznou radost.

MP: Zároveň je to takový bič nad námi, který vůbec nebolí a zároveň motivuje. Žene tě to dopředu a ty si nemůžeš říct, teď ten souboj vynechám. Třeba proti Lipníku v prvním přáteláku. My jsme ten zápas nechtěli propagovat, protože jsme proti o třídu lepšímu soupeři nevěděli, jak budeme vypadat, jestli to neskončí o 40 a nebude ostuda. Počítali jsme s porážkou, takže nás hodně překvapilo, že jsme je porazili. O to více pak bolela porážka proti Hranicím.

A poslední otázka. Jak se zrodil design vašich dresů?

TV: Nechtěli jsme pro BK Odry tradiční dresy, tradiční barvy, chtěli jsme se odlišit. Design mě baví, tak jsem je navrhl já. Některým se to hodně nelíbí, jiným se hodně líbí.

MP: Inspirací byli trochu San Antonio Spurs, nebo Toronto mělo maskáčové, což se nám moc líbilo. Ale každopádně jsme chtěli, aby se nad tím designem dresů každý zamyslel a ono se to povedlo.

Díky za rozhovor a ať se daří!