NovinkyRozhovory

Sýkora: Jsem šťastný, že jsem mohl být v partě, která přepsala historii!

Zlatí basketbaloví hoši z Univerziády přistáli v úterý v Praze. Svět basketu vám přináší rozhovor s rozehrávačem Vojtěchem Sýkorou. Písecký guard se podělil mimo jiné o dojmy ze skvělé atmosféry na zápasech, promluvil o týmovém duchu vítězné party a v neposlední řadě samozřejmě o nervydrásajícím finále s Brazilci.

Na úvod našeho rozhovoru bych ti i celému týmu rád pogratuloval ke zlatu z Univerziády. Tento rok je pro tebe osobně celkem dost úspěšný. Nejprve postup s Pískem do KNBL a nyní zlato na Univerziádě. Předpokládám, že více si ceníš mezinárodního úspěchu, nicméně, jdou tyto dvě radostné události vůbec porovnat? 

Přesně jak říkáš, porovnával bych to nerad. S Pískem jsme postupem do KNBL naplnili cíl, na kterém celý klub pracoval několik let, zatímco zde se jednalo o jeden měsíc. Nicméně to, co jsme za ten jeden měsíc v Číně dokázali, je pro mě zážitek na celý život. A upřímně si myslím, že si stále většina z nás neuvědomuje, co jsme vlastně dokázali.

Na “kdyby” se nehraje

Ve finále s Brazilci jste nejprve větší část zápasu vedli, pak ale soupeř otočil na 60-55, resp. 67-64. Co říkal kouč Bartoň na lavičce? Jak vás v těchto vypjatých chvílích uklidňoval? 

Samozřejmě to mentálně nebylo jednoduché. Moc dobře jsme ale všichni věděli, o co hrajeme a jak blízko tomu jsme. Proto bylo důležité zůstat v klidu a držet se toho, co nás dostalo až do finále. To nám také trenér Bartoň neustále připomínal místo toho, aby na nás nějak křičel nebo někomu něco vyčítal.

Vše, jak víme, nakonec dobře dopadlo, nicméně jak moc ti zatrnulo při poměrně otevřené trojce Brazilců čtyři sekundy před koncem?

Na hřišti se to událo tak rychle, že nad tím v ten moment takhle nepřemýšlíš. Až když jsem ten moment pak viděl zpětně, tak jsem si teprve uvědomil, co by znamenalo, kdyby ta střela do koše padla. Naštěstí na “kdyby” se ve sportu nehraje a euforie mohla vypuknout.

Ceremoniál bez české hymny

Stihli jste historické zlato v Číně náležitě oslavit, nebo hlavní party přijde až po příletu do ČR? 

Nějaké oslavy proběhly hned na místě po finále. Slavili jsme společně s ostatními sportovci z české výpravy, kteří nás byli na finále podpořit, ale již v pondělí jsme z Číny odlétali, takže to nebylo nic divokého. A po příletu do ČR se již všichni připojujeme do klubů v rámci přípravy na novou sezónu, takže tam se obavám, ze už žádný společný termín nenajdeme.

Jaké pocity jsi zažíval bezprostředně po skončení finále a co se dělo poté na palubovce a v šatně (pokud je to publikovatelné)?

Po závěrečném klaksonu nastala neskutečná euforie, kdy jsme na sebe všichni naskákali… A upřímně moc nevím, co se mi tou dobou honilo hlavou, jen jsem si ten pocit užíval. Přece jenom vyhrát něco takového před 15 tisíci diváky, když máš celý basketbalový národ v zádech, nezažiješ každý den. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl fakt, že se na závěrečném ceremoniálu hrála místo české hymny oficiální znělka her.

Pohodová parta

Jak si vnímal atmosféru v týmu po dobu turnaje a co bylo podle tebe klíčové pro váš obrovský úspěch?

Nejen po dobu turnaje, ale již od prvního soustředění v červenci, byla atmosféra jak na trénincích, tak mimo ně, více než pohodová. A právě to bylo za mě možná úplně nejklíčovější. Potvrdilo se to především v momentech, kdy se nám nedařilo. Místo toho, abychom se začali hádat, tak jsme se snažili navzájem jeden druhého povzbudit a ukázat si, že si navzájem věříme.

Jak vypadal v Číně váš běžný den?

To záleželo na tom, zda jsme zrovna hráli nebo ne. V den utkání byla většinou ráno posilovna, týmový oběd, pak volno na nějakou siestu, kterou většina trávila spánkem, následně video rozbor našeho minulého utkání společně s přípravou na soupeře a večer zápas. Ve dny, kdy se nehrálo, pak mimo posilovnu býval trénink v odpoledních hodinách a večer jsme mívali volný, kdy jsme se buď jezdili koukat na ostatní sporty nebo regenerovali. Celkově tím, že jsme hráli utkání o medaile, která se hrála pro větší návštěvnost ve večerních hodinách, jsme neměli tolik volného času na nějaké větší prozkoumání města. To ale myslím, že to při předávání medailí nikoho ani trochu netrápilo. (smích)

Finále vyprodané za pár minut

Co říkáš na atmosféru v hledišti v průběhu turnaje a poté ve finále?

Atmosféra byla po celou dobu naprosto úžasná, což jsme zjistili hned v úvodním utkání s Japonci, na který přišlo několik tisíc lidí. Od čtvrtfinále dál byly zápasy úplně vyprodané. Lístky na utkání o medaile dokonce zmizely během několika minut, což jasně ukazuje, jaké postavení basketbal v Číně má. A není to tak, že by tam lidé jen seděli, právě naopak tím žili a fandili hezkému basketbalu. Proto především když probíhalo utkání vyrovnaně a hrálo se alespoň trochu v tempu, tak se nestalo, aby v hale bylo chvíli ticho.

Jak hodnotíš své výkony na turnaji?

Celkově nerad hodnotím mé osobní výkony. Basketbal je týmový sport a z toho pohledu jsme na turnaji nemohli dopadnout lépe. Každý jsme věděli, jaká je naše role v týmu, kdo je v čem dobrý atd. A v posledních dvou utkáních jsme si také dokázali, že místo sesypání se ze zranění našich opor, se umíme semknout a kohokoli zastoupit, což bylo dle mého strašně důležité.

Nováček natěšený na ligu

Co pro tebe osobně tento úspěch znamená a jak tě to může posunout v další kariéře?

Přirozeně to pro mě znamená strašně moc. Byla to pro mě (po několika ME) první konfrontace s mimoevropským basketbalem a hned z toho vzešel titul mistrů světa, byť samozřejmě “jen” univerzitních. Každopádně dostat se před všechny basketbalové velmoci typu USA, Argentina či Brazílie a přepsat tím historii, je úspěch nejen pro nás, ale pro celý český basketbal. A já si moc vážím, že jsem toho mohl být součástí.

Blíží se nová sezona KNBL, v níž (po ročním hostování ve Slavii) nastoupíš za mateřský Písek. Jaké v ní máš ty osobně cíle?

Na sezonu se neskutečně těším, ale zároveň nikdo moc nevíme, co od toho čekat. Rozhodně nebudeme patřit mezi favority. Myslím si však, že jsme již v loňských ročnících ukázali, že především doma můžeme potrápit kohokoli. Priorita bude vyhnout se baráži. Z mého pohledu, když do toho nepůjdeme až se zbytečně velkým respektem a budeme vyhrávat vyrovnaná utkání, tak postup do A1 není nereálný.

Díky za rozhovor a ať se ti daří!

Fotky: CZ.Basketball